Archiv pro 01/2017

Duet

Někdy vzniknou básně spontánně, někdy jde o hodiny práce na kompozici. Tak nebo tak, již z nástroje, který poezie používá, z jazyka, plyne, že je abstraktní. Řeč nikdy není definitivní a podobu představ si musí každý dotvořit sám. Jak je to s řečí, je to i s poezií.


Duet

Ležím a po očku
dívám se po hvězdách
do očí padá mi
z oblohy hvězdný prach

Ležím a po očku
obhlížím okolí
není tu jiného
blízko ni v povzdálí

Ležím a po očku
vnímám prázdnotu noční
básníku šeptá mi
neboj se spočni

(Ona)
Čím méně mě poznáš čím víc budu vzdálená
tím tajemnější budu tím víc budu kouzelná
I když vůkol nebude jiné rozumné bytosti
pro tebe zůstanu zdrojem věčné radosti

(On)
Toužím po vědění a hledám poznání
přestože nejistý jsem v tomto přiznání
Je lepší vzplanutí co noc v den změní
nebo věčné snivé krasosmutnění

Ležím a po očku
vyhlížím ke hvězdám
v života bytí svém
jsem jako vždy já sám

Ležím a po očku
dívám se na Zemi
je krása vrozená
nebo jen zdá se mi?

Jan “Joanis” Haluza (1/2017)