Pojednání o mládeži světové, povšechně lidské
Tato zkazka se zabývá naší generací a světem kolem nás, a samozřejmě jejich vzájemným vztahem. Také obsahuje desiluze, ale také iluze, a snad i naději… Proč? Proto…
Poslední dobou jsem se setkal s řadou článků na téma studium a vzdělání, a také na téma „generace Y“. To jsme jakože my. My, relativně ještě mladí, právě dokončující (někteří poměrně pracně, anebo až časem, jako já) svá studia a vydávající se za velkým dospěláckým životem tam venku. Životem plným pracovního nasazení (to znám až moc dobře) a rodinného štěstí a neštěstí (což mě zatím, naštěstí i naneštěstí, ještě nepotkalo). Naši rodičové jsou generace X. My jsme generace Y. Myslím si ale, že to není generace „ypsilon“, jak by se mohlo zdát, ale generace „why“. Tato anglická hříčka totiž říká, že jsme generace, která se ptá „proč?“
Teď k věci. Jeden z prvních okurkových článků letošního léta, který jsem četl, se zabýval současnými mladými lidmi (odtud mám ostatně i onen název, generace Y). Popisoval nás jako líné, rebelující, naivní. Jako jedince, kteří nechodí na schůzky, ale rádi by si organizovali svou vlastní pracovní dobu. Jako jedince, kteří se snaží co nejdéle studovat, aby nemuseli pracovat. Jedince, kteří by nejraději měli hodně peněz za málo práce, ideálně v oboru sociálních médií, kterým všichni tak dobře rozumíme…
Jako okurkový článek jsem ho označil, protože mladí lidé šli vždycky proti proudu. Minimálně staletí vývoje uměleckých směrů dokazují, jak jedna „supergenerace“ (protože informace cestovaly pomaleji, byl i vývoj pomalejší) reaguje na jinou prostým obratem hodnot, opozicí. Mladí proti starým. Nové proti zaběhlému. Na obsahu onoho článku tedy není nic nového. „Every generation has its way, a need to disobey.“
Jenomže to mě přivedlo k zamyšlení. Proti čemu my dnes bojujeme, proti čemu stojíme?
Jsme mladí lidé, kteří stojí před světem, který naši předkové zdemolovali. Ať si myslíte o vlivu člověka na podnebí cokoliv, oceány plné ryb se v mnoha případech vyprazdňují, nebo jsou ryby nahrazeny odpadky. Ať už vidíte ekonomickou krizi jakkoliv, pracovních míst je nedostatek, peněz tím pádem také, a přitom života na dluh pořád dost. Můžete mít jakékoliv politické přesvědčení, ale musí vám být jasné, že politická morálka je dávno jenom floskule, že už těžko někdo z dnešních vladařů četl i toho tenoučkého Vladaře.
Naše generace se ptá proč. Ptá se, proč jsme zdědili tohle všechno. A také se ptá, proč s tím máme dál pracovat. Dnešní svět můžeme vnímat velmi odlišně od toho, co znala generace předchozí. Nejenom v tom špatném, co jsem naznačil, ale i v tom dobrém, protože i to nám bylo dáno našimi předky. Rychlost komunikace je největší v zaznamenané historii. Pokrok ve vědě, v medicíně, je tak nesmírný, že během několika let je možné, o čem se dříve desítky let nanejvýš teoretizovalo – ať už jde o objevení bosonu, nebo o kloubní náhrady. A tak se naše generace musí ptát – není s takovým vývojem čas na změnu chování?
Nedávno jsem viděl krátký dokument o vzdělávání, respektive o tom, jak je formát vzdělávání zastaralý. Školství je vůbec krásný příklad opozice generací, na kterém lze vysvětlit otázku proč, Y?
V dnešní době není problém jakoukoliv informaci získat během zlomku vteřiny. Cokoliv, co potřebujete vědět. Na všechny otázky je jednoduchá odpověď. Vzorec pro výpočet obvodu kružnice? Google. Hmotnost Grippenu? Google. Kolik stojí ryby v Hong Kongu? Google. Přestože jde o přístup poměrně problematický, protože odříznutí od systému znamená nulové znalosti, vytváří příležitost, která v historii lidstva snad nikdy nebyla. Pokud jsou totiž informace konečně dostupné, všechny a v čase, který nelze téměř ani vnímat, je třeba se je ještě učit nazpaměť? Naše generace by mohla říct, že ne. I rychlost vývoje znalostí je tak vysoká, že učit se jednu věc dnes může znamenat vědět ji zítra špatně. Stačí se podívat na planetoid Pluto, který se ještě dnes v některých starších učebnicích objevuje jako planeta. Namísto učení nazpaměť by naše generace mohla konečně přistoupit ne k učení, ale k přemýšlení. Namísto „jak si zapamatovat co nejvíce“ by mohla konečně přejít k „jak z informací získat co nejvíce“. Nebo jinak „jak s informacemi pracovat, abych dosáhl co nejlepšího výsledku“.
Proč? Proto. Abychom se měli lépe. Aby byl svět lepším místem. Nebo snad jenom proto, abychom žili naplno, užívali naplno, užívali si naplno, využívali naplno, než nás dohoní čas. Jsme generace Y a zdědili jsme nový svět. Co s ním uděláme?
Miroslav Černín says:
Pasáž “Jsme mladí lidé, kteří stojí před světem, který naši předkové zdemolovali.” celý článek krásně vystihuje.
05/12/2013 at 21:24