Archiv pro 01/2025
O mužích, medvědech, ženách, lesích, ulicích a domácnostech neboli o bezpečné společnosti
Toto zamyšlení začíná na dvou místech a ve dvou časech. Jedním místem a časem je pozdně večerní ulice města, někdy loni v létě. Kráčím po chodníku a přede mnou, stejným směrem, s poměrně velkým odstupem, kráčí cizí žena. A jelikož je večer až noc, tma, v okolí celkem nikde nikdo, ta žena se neustále otáčí a dívá se po mně. A já, šestatřicet let, pětasedmdesát kilo, tak trochu chápu, co se děje, a přemýšlím, co mám vlastně dělat, jestli se mám začít nahlas smát, nebo říct „nebojte, já vás nepřepadnu“, nebo pronést nějaký vtip, nebo mám zpomalit, nebo zrychlit, nebo uhnout někam jinam, nebo co se ode mě vlastně čeká, abych dal najevo, že nechci nikoho přepadnout.
Druhým místem je příjemný říjnový den letošního teplého a suchého podzimu, nedaleko vlakového nádraží, kde, jak je zvykem, se ze mě místní bezdomovci, squatteři, somráci a další podobné existence snaží vymámit drobák na údajné jídlo či jízdenku, nebo, ti upřímnější, na cigarety nebo alkohol. A když se tak dívám před sebe a za sebe, všímám si, že jsem primárním, ba téměř jediným, terčem. Málokoho jiného osloví, málokdo se na ně byť i jen podívá. Ale po mně jdou, jenom mě zmerčí. Jako kdybych vysílal nějaký signál, že zrovna já jsem ten správný cíl.
Jak se ty dvě situace v podobných místech a podobných časech občas opakují, a jak se prolínají a proplétají v mé mysli, stále víc a víc přemýšlím, co je špatně. Jestli je to mnou, že během dne ze mě socky mámí peníze (a abych se přiznal, tak jim občas i něco dám, protože vždycky během roku sbírám koruny a dvoukoruny, pak je rozdělím na hromádky po třiceti korunách, dám je do sáčku, sáček do kapsy, a když mě nějaký somr osloví, dostane třicetikorunový sáček, podíl z mé celoroční soukromé sbírky) – a že během noci (možná i protože chodím celkem rychle a celkem potichu), se po mně většina lidí dívá, jako kdyby v životě neviděla jiného člověka, a ženy se chovají, jako kdybych se je chystal každým okamžikem přepadnout.
Jestli je to mnou, nebo jestli je to společností.