Archiv pro 09/2025
Na jedné z těch cest (text)
Stejně jako moje první rapová báseň, ‚Po dešti, ve městě‘, i ‚Na jedné z těch cest‘, kterou jsem zveřejnil nedávno, má dvě verze: jednu původní, přednášenou (rapovanou), neboli text, a jednu upravenou, očištěnou, přebásněnou, neboli verzi poetickou.
První verzi jsem dokončil přesně večer předtím, než se všechno zvrtlo a zvrhlo. Vlastně, po pravdě, ten večer jsem měl hotovou jen první sloku, která se mi v hlavě rýsovala už od června, ale poprvé jsem ji v celé délce a v návaznosti na hudební podklad zapsal právě až toho osudného dne.
Pak následovaly měsíce, v nichž jsem tu první sloku upravoval, a postupně doplnil sloku druhou a refrén, a dokončil vše do této podoby. A nebýt toho, jak vše probíhalo a proběhlo, nejspíš bych k této definitivní verzi nikdy nedošel.
…
‚Na jedné z těch cest‘ je hlavní báseň pro ni, pomyslný magnum opus poezie pro múzu, které jsem dal jméno Niqirtsuitug (což je údajně v jednom z innuitských nářečí označení pro hvězdu Polárku). Spojuje v sobě prvky nové, stejně jako prvky z básní, které jsem napsal dříve.
Je to vrchol mé tvorby pro ni. A (aspoň v době psaní tohoto komentáře) také poslední báseň, kterou jsem o ní a pro ni napsal.
Všechno, co se v celém vesmíru stalo, se muselo stát, aby teď bylo teď. Ať už věci byly, jak byly, a dopadly, jak dopadly… jak říká jedno turecké pořekadlo: gecmis olsun. Nechť (to špatné) zůstane v minulosti.