Nedělní chvilka poezie – Po dešti, ve městě
V desáté Nedělní chvilce poezie se podíváme na přebásněnou verzi jednoho hudebního (hip-hopového) textu, který jsem kdysi napsal. S ohledem na počasí venku není možná úplně ideální, protože je charakterem spíše letní. Nakonec může ale být takovou malou připomínkou toho, co je pryč a co se zase za nějakou dobu vrátí.
Speciálně ji pak věnuji Seleně, která v pátek oslavila narozeniny, ale protože vždycky tvrdila, že narozeniny neslaví, je toto jediná forma blahopřání, kterou si můžu dovolit, aniž by mě usmažila pohledem… To protože jsem si docela jistý, že můj blog nečte.
Desátá nedělní chvilka poezie, vzpomínka na léto, báseň Po dešti, ve městě.
Po dešti, ve městě
Je po dešti
Už neprší
Ale lidi kolem to ještě netuší
Na betonové zemi leží voda
Ve velkých špinavých a průzračných kalužích
Lidi mají nad hlavami otevřené deštníky
Nevnímají atmosféru
Mokrých chodníků
Avšak stačí se pořádně nadechnout
Aby člověk pochopil
Že svět
Je teď jiný
Otevři oči – otevři srdce
Projdi branou
Nádhernou
Kouzelnou duhou sedmibarevnou
Odplynou tmavé bouřkové mraky
Nad hlavou zůstane nám
Jen zlaté slunce
Užívej si svět proměněný letním deštěm
Vychutnávej jak země po dešti voní
Jaký je po dešti krásný den
Když kráčíš svým městem
A není to sen
Ale den
Ve městě – po dešti
Celý svět se zastavil
Aby si tu chvíli užil
Déšť tu byl
Z ulic špínu smyl
Vyčistil vzduch
Nadechni se
A leť
Můžeš
Tady a teď
Jdu mokrou ulicí
A poslouchám
Poslední kapky padající
Z větví stromů
Střech domů
Užívám si duhu
Která před očima leskne se
A slunce
Pálí mě do týla
Modrá obloha a zlaté slunce
Nad hlavami lidí
Jan “Joanis” Haluza alias Johnas Branch (9/2008)