Author archive
Nedělní chvilka poezie – Veršotepec
Už nějakou dobu mám v záloze nové pásmo, a protože na blogu momentálně není moc novinek, rozhodl jsem se začít tyto básně postupně zveřejňovat. A aby to mělo trochu styl, tak tomu bude každou neděli, s výjimkou dneška pokud možno kolem poledne… A vydávat je budu tak dlouho, dokud nějaké budu mít. Pak se uvidí, jak to bude dál.
Může se stát, že některé básně z tohoto pásma už znáte, že jsem je zveřejnil už dříve. Pokusím se tomu vyhnout, ale pásmo jsem sestavoval jak z básní novějších, tak z těch starších…
Tady je tedy první báseň z pásma Odstíny: Veršotepec. Básní Veršotepec jsem se pokusil vystihnout atmosféru noci v bytě ve městě, když je za okny ticho a všude kolem tma… Jako obvykle je v ní ale obsaženo mnohem víc…
V hlavě a na Petrově NASRÁNO
Příběh na pozadí
Je to pár dní, co jsem si byl zatrénovat na Petrově. Všichni, kdo někdy aspoň navštívili Brno, moc dobře ví, co je to za místo. Není to tak dávno, co byl celý prostor zrekonstruován do podoby, která přitahuje mnohé návštěvníky města. Petrov je díky této rekonstrukci v podstatě první zastávkou všech traceurů i freerunnerů, kteří do Brna zavítají.
Terasy pod Petrovem jsou prostě úžasným místem se spoustou příležitostí, ale také s neustále probíhající renovací. Jedna z nich zasáhla i prostor, pro který se vžily názvy jako Dva šutry, Kameny a podobně, to kvůli dvěma velkým kamenům, které mnozí využívali právě při svých skocích. Dva kameny jsou teď již minulostí a když vyjdete po schodech, spatříte v podstatě rovnou plochu plnou laviček, chodníčků a roztomilých malých trávníčků mezi nimi. A i když kameny ve skutečnosti zmizely, trávníky zůstávají kamenem úrazu pořád.
Opět v denním tisku
V brněnské příloze Mladé fronty Dnes (kdybych tak věděl, jak se to píše správně, ale to prý neví ani vydavatelé MF) vyšel 16. 3. přepis rozhovoru, který jsem nedávno poskytl. Až na pár nepřesností v názvech a některých drobnostech, které jsem asi nevysvětlil dostatečně (nebo jsem se vyjádřil nejasně), jde o solidní článek, který zachycuje můj pohled na parkour bez zbytečného zabíhání do filosofie, které je mi občas vyčítáno.
Pro ty, kteří nemají možnost pořídit si ještě dnes (nebo ze zásob i později) vydání MF, ať už jsou mimo město dočasně či trvale, je zde článek online.
Na závěr díky autorce článku Martině Vyroubalové a panu fotografovi…
A ještě jeden přesun
A mám tu další přesun webu. Tentokrát je změna jen drobná, koncil.cz/joanis se mění na joanis.koncil.cz. Samozřejmě můj rozcestník Joanis.cz zůstane na stejné adrese…
Znatelnou změnou je také jiný vzhled (ještě vybírám něco pěkného a přitom přehledného). Prozradím, že mám v plánu tento blog spojit s mým blogem parkourovým (abych ušetřil místo, ale konec konců i peníze, a abych měl snadnější orientaci). V následujících dnech tedy dojde k reorganizaci a postupnému vložení parkourových článků do tohoto nového webu…
Den beze snů
Stává se mi často, že vstanu a začnu si něco zpívat. Jedno ráno bylo ale zvláštní, protože jsem začal zpívat improvizovanou melodii i text, prostě takový volný styl. A z toho jednoho rána jsem dokázal zachytit aspoň úryvek v básni, kterou jsem sice nazval pesimisticky Den beze snů… ve skutečnosti jsem měl ale náladu velmi dobrou a pozitivní…
Celý článek »
Zkazky ze života (studenta) J. H., 30. 11. 2010
Přesně, tohle není obyčejný studentský den… no, vlastně je, protože študáci musí taky dnes pracovat. Ale tahle zkazka není o studiu, je o práci Všechno musí být jednou poprvé a dnešní den byl pro mě
Celý článek »
Zkazky ze života studenta J. H., 26. 10. 2010
Ti, kteří sledují i můj druhý, parkourový, blog, vědí, že momentálně studuji na Fakultě sportovních studií v Brně. A těchto studií se týká i dnešní zkazka.
Celý článek »
Láska v hranách robota
Uběhl skoro rok od posledního příspěvku v tomto blogu. Mnohé se změnilo a mnohé další se změnit mělo a nezměnilo – jako vždy, práce je dost, ale snahy ji dokončit nedostatek. A tak mezitím přináším alespoň jednu báseň, věnovanou Seleně, té, s níž jsem se snažil být, ale která mi prostě nedovolila se přiblížit (a možná jsem se ani dost nesnažil, ale kdo ví). Je to vlastně jediná báseň z doby našeho vztahu, jediná báseň jí věnovaná. Strohá, ale přitom vše vystihující.
Celý článek »
I policajt je jen člověk
Přestože to tak nemusí vypadat, i ten policajt, který prochází městem a stráží zákon a pořádek, je za uniformou a odznakem stále ještě a jen člověkem. A přesně o to mi jde v tomto článku – o střet s policií, který je, parafrází na klasika, konfliktem jednoznačně nevyhnutelným.
Toto je článek o šesti různých setkáních s policií v mé parkourové historii. Šest rozdílných momentů, šest různých druhů interakce. Co z toho? Představa o tom, jak to vlastně s policií je…
Bezbot Naboso
Úterní brněnský trénink jsem se rozhodl zkusit z větší části bez bot, tak trochu na Sahirův popud. No a tady to je, první zkušenost s tréninkem na boso – běh na tréninkové místo, nějaké posilování, chůze domů… a samozřejmě pár nepříjemných puchýřů.