Poezie
Na kole
To je tak, když při cestách na kole nemáte o čem přemýšlet, a tak vás napadají blbosti – třeba jednoduché rýmy podle toho, co vidíte kolem sebe. Obsah následujících veršíků je tak sice smyšlený, přesto inspirovaný skutečností.
Z toho důvodu tuto básničku věnuji všem policistům lovícím zdivočelé cyklisty, stejně jako ohleduplným účastníkům silničního provozu.
Na kole
Ve světle došla baterie
chytila mě při tom policie
pro národní pohodu
dostal jsem tučnou pokutu.
Jan “Joanis” Haluza (7/2016)
Problém s moly
Na problémy je třeba se dívat s nadhledem. Řešení pak přijde o to snadněji… anebo se namísto řešení objeví v mysli verše. Ale když už má člověk nadhled, aspoň se může, v jinak šedé všednodennosti, svému problému od srdce zasmát.
To jsem tedy jednou takhle stál na zastávce a čekal na autobus, když jsem zavadil pohledem o malou dírku na mém tričku, která by odpovídala práci mola. Přiznávám ovšem, že ve skříni jsem žádné moly neobjevil…
Při příležitosti objevu gravitačních vln
Před mnoha a mnoha lety předpověděla teorie jednoho člověka, který naprosto zjevně předběhl svou dobu, vlny gravitace, které se šíří napříč vesmírem a ovlivňují vše, co zasáhnou. Jsou jako vlny na vodě, když do ní hodíte kámen – taky se šíří všemi směry a zblízka jsou naprosto zjevné, ale když se podíváte z letadla, máte co dělat, abyste vůbec viděli rybník, natož pak vlny na něm. A přece jsme je, podle všeho, dokázali najít.
A při té příležitosti jsem se nechal inspirovat, a trochu netradičně v angličtině (byť poněkud jednoduché) jsem se nechal unést…
Bez lidského díla nepoznáš krás nedotčena
Na ostrově na Vltavě, na dohled od Vyšehradu (odkud, jak si vzpomínám z nějaké školní návštěvy Prahy, skočil Horymír na Šemíkovi, přičemž podle vědeckého výzkumu se pak pod skalou společně zabořili zhruba do pět metrů vysoké vrstvy bahna), jsem seděl na břehu na betonových schodech tvořících snad primitivní tribunu pro fanoušky veslování. A jak jsem tam tak seděl a pozoroval zpoza lodí vlny rozbíjející se o kameny a kořeny vynořující se nad hladinu, napadlo mě, jak je příjemné žít v takovém světě, který nám vyhovuje, a který jsme si ještě vylepšili. I když to možná bude znít úplně opačně. Ale to prý i námořníci dřív zpívali veselé písně, když bylo smutno, a naopak.
Celý článek »
Záhadná poezie tvůrčího šuplíku
Až se jednou bude někdo probírat mým šuplíkem, nejspíš vůbec nebude chápat, co čte. Protože ani já sám nejsem schopen v některých kusech najít smysl, když po sobě dělám pořádek. To je tak, když si na kus papíru napíšete poznámku s tím, že se k ní vrátíte, ovšem kontext jaksi nikde, a po čase by ten kontext už nenašel ani Sherlock Holmes. Ovšem v tomhle případě jde o poznámku, která si nezadá s dadaistickou básní. Celým názvem: Záhadná poezie tvůrčího šuplíku aneb poznámky načmárané na kus papíru aneb záhady bez kontextu.
Celý článek »
Básnička pro zamrzlé cestovatele
Pro všechny, kteří se dneska ráno nemůžou dostat na místo určení (do práce, školy, domů, nebo kamkoliv jinam, kam cestují), protože silnice, koleje, ranveje i troleje jsou pod sněhem, ledem, nebo čímkoliv jiným, jsem složil malou báseň…
Celý článek »
Šaškova říkanka
Už velmi dlouho se mi nestalo, že bych měl náladu a nápady na báseň, kde se rýmuje víc než jen pár náhodných slov. Tentokrát jsem začal veršovat tak nějak samovolně, odprostřed, a postupně jsem vymýšlel další různé rýmy… a nakonec jsem to všechno musel přeskládat a složit z rozházených slok jeden veršovaný příběh.
Celý článek »
Pět:třicet
Nebylo dneska ráno náhodou jaro? Něco totiž bylo cítit ve vzduchu. A tak jsem, cestou do práce, napsal tuto na první pohled veselou báseň… ne, vážně je veselá!
Celý článek »
Odpověď?
Někteří tak, jiní naopak, někteří trochu, někteří víc… jsme tak jedineční a tak stejní? A když se v noci bůhvíkde v Itálii zadívám na hvězdy, doma jinak skryté ve světlech a shonu města, ale tady znovuobjevené a odhalené… je někde někdo, kdo dělá to samé? Kdo se dívá… a přemýšlí… o domovu, o kontrastech, o kráse, o lidech…
Celý článek »
Věčný protichod
Vzhledem k literárnímu kódu, tedy k tomu, že v poezii se ukrývá něco, co autor zamýšlí, něco, co nezamýšlí, a něco, co tam vidí každý jednotlivý čtenář, co tam autor nevložil úmyslně ani neúmyslně… si říkám “co tím chtěl básník říct?”…
Celý článek »