Poezie
Nedělní chvilka poezie – Óda na ulici
Pátým pokračováním Nedělní chvilky poezie si dovolím porušit zaběhnutý pořádek. Tentokrát si totiž nepřečtete starší báseň z mé tvorby, nebude zveřejněna báseň z pásma Odstíny… bude to naprostá novinka, kterou jsem napsal v úterý odpoledne pro Vrbu – kamarádku, která si tu přezdívku zaslouží, protože mě vždycky vyslechla, když jsem se potřeboval vykecat, a co víc, narozdíl od vrby z onoho známého mýtu je schopná udržet ta největší tajemství (díky čemuž jsme ostatně byli svědky velmi zajímavého příběhu s několika opravdu zábavnými momenty).
Každopádně, napsala mi odkudsi z Británie, kam, pokud se pamatuji dobře, odjela s přítelem na rok studovat. A i když se říká, že v cizině je tráva vždycky zelenější, člověk si vždycky dřív nebo později uvědomí, že doma je doma. Možná z toho důvodu, z kontextu našeho instant-messaging rozhovoru, vzešla báseň, kterou jsem neupravoval, nevylepšoval, neladil a nepiloval. Prostě jsem ji bez přemýšlení, naprosto spontánně, napsal a nechal ji tak, jak je (a poslal ji Vrbě, samozřejmě, protože právě v rámci toho rozhovoru báseň vznikla; v rámci rozhovoru, a tak trochu v rámci podzimu, který se rychle blíží). Není dokonalá, ale jejím obsahem je právě to, čeho si člověk většinou málo váží, dokud není někde daleko za horami., Jejím obsahem je domov.
Nedělní chvilka poezie – Coup de Grace
Ve čtvrtém pokračování Nedělní chvilky poezie uvádím další báseň zařazenou do pásma Odstíny. Coup de Grace se od dříve zveřejněných básní z pásma liší svým mnohem citovějším obsahem.
Celý článek »
Nedělní chvilka poezie – Ve věži z mraků
Třetí báseň nedělní chvilky poezie z pásma Odstíny. Ve věži z mraků je další noční báseň, vycházející z atmosféry noci ve městě…
Celý článek »
Nedělní chvilka poezie – Stín na tisíc způsobů
Druhá báseň nedělní chvilky poezie patří opět do pásma Odstíny. Stín na tisíc způsobů je starší báseň, odezva na rané léto a hříčka s tím, čím vším stín může být a jak si ho můžeme představovat…
Celý článek »
Nedělní chvilka poezie – Veršotepec
Už nějakou dobu mám v záloze nové pásmo, a protože na blogu momentálně není moc novinek, rozhodl jsem se začít tyto básně postupně zveřejňovat. A aby to mělo trochu styl, tak tomu bude každou neděli, s výjimkou dneška pokud možno kolem poledne… A vydávat je budu tak dlouho, dokud nějaké budu mít. Pak se uvidí, jak to bude dál.
Může se stát, že některé básně z tohoto pásma už znáte, že jsem je zveřejnil už dříve. Pokusím se tomu vyhnout, ale pásmo jsem sestavoval jak z básní novějších, tak z těch starších…
Tady je tedy první báseň z pásma Odstíny: Veršotepec. Básní Veršotepec jsem se pokusil vystihnout atmosféru noci v bytě ve městě, když je za okny ticho a všude kolem tma… Jako obvykle je v ní ale obsaženo mnohem víc…
Den beze snů
Stává se mi často, že vstanu a začnu si něco zpívat. Jedno ráno bylo ale zvláštní, protože jsem začal zpívat improvizovanou melodii i text, prostě takový volný styl. A z toho jednoho rána jsem dokázal zachytit aspoň úryvek v básni, kterou jsem sice nazval pesimisticky Den beze snů… ve skutečnosti jsem měl ale náladu velmi dobrou a pozitivní…
Celý článek »
Láska v hranách robota
Uběhl skoro rok od posledního příspěvku v tomto blogu. Mnohé se změnilo a mnohé další se změnit mělo a nezměnilo – jako vždy, práce je dost, ale snahy ji dokončit nedostatek. A tak mezitím přináším alespoň jednu báseň, věnovanou Seleně, té, s níž jsem se snažil být, ale která mi prostě nedovolila se přiblížit (a možná jsem se ani dost nesnažil, ale kdo ví). Je to vlastně jediná báseň z doby našeho vztahu, jediná báseň jí věnovaná. Strohá, ale přitom vše vystihující.
Celý článek »
Nechci jít spát, protože dnes…
Tato báseň je věnována jedné zářivé hvězdičce – Kláře…
Celý článek »
Teď
Ať chceme sebevíc, svět se točí dál… a jaký je konec, nikdo nedokáže říct.
Celý článek »
Slovo v temnotě
Udělal jsem velkou chybu, a proto jsem se snažil na ni, na Večernici, zapomenout. Ale… nejde to… Zůstávám s ní myšlenkami a řádky, které píšu, které ji věnuji a které, pokud si je nevyhledá sama, nebude nikdy číst…
Celý článek »