Fikce
Zrození počátku
Světle šedým zbarvením podlahy, stěn i stropu připomínala místnost operační sál. I studené bílomodré světlo vyvolávalo dojem nemocniční sterility, až na to, že ozařovalo pouze střed místnosti, zatímco její okraje zůstávaly skryté ve stínech posetých různorodými barevnými skvrnami kontrolek, tlačítek a kláves, či miniaturních obrazovek.
Na strohém lůžku, v kuželu světla uprostřed místnosti, ležela, přes zvláštnost prostředí, spící mladá žena. Její dech byl pravidelný, klidný, ničím nerušený.
Píseň, melodie
Na jasné noční letní obloze črtají padající hvězdy zářivé linky. Do zad šimrá tráva a luční kvítí a možná nějaký ten zbloudilý brouk.
Ležím na zádech a dívám se vzhůru, na hvězdy, skutečné i ty falešné, padající. A přemýšlím o nich… i o Nich.
Konec časů
Velká část naší populární tvorby přelomu 20. a 21. století pracuje s tématem konce světa, nebo spíše konce civilizace, a života poté – postapokalypsou. Je to docela přirozené – přestože jsme na pomyslném dosavadním vrcholu technologie a blahobytu, a stále stoupáme vzhůru, je lidstvo stále křehkou strukturou, se kterou otřásají neustálé hrozby nemocí, přírodních katastrof nebo sebezničujících válek.