Já a parkour
Já a parkour
Začal jsem po zhlédnutí videa s Davidem Bellem (sestřihy z Dame du Lac) spolu s několika kamarády. První rok byl především takovým tápáním a bezcílným skákáním. Druhý rok jsem začal zkoumat principy a filosofii parkouru (a vydrželo mi to doteď). S opravdovým tréninkem jsem začal až po ostravském meetingu 07.
Zatím trénuji jednou až dvakrát týdně podle Ostravy (rozehřátí – dynamický strečink – cvičení podle Trening Silowy – procvičení technik – Suzukiho strečink), snažím se cvičit i sám doma v menší míře, jednou týdně chodím plavat a relaxovat do bazénu. Samozřejmě chci trénovat mnohem víc a snažím se k tomu donutit…
Spolupracuji jako redaktor a moderátor Parkour.cz a trénuji spolu s brněnskou tréninkovou skupinou.
Když jsem začínal s parkourem, chtěl jsem “naučit se backflip a přeskočit auto.” Až s postupem času, a hlavně během druhého roku mé parkourové aktivity jsem začal přehodnocovat své názory. Mou nejvýraznější motivací je jakási mlhavá představa podobná mottu Méthode Naturelle: “být silnějším, abych mohl pomáhat ostatním a dělat z nich silnější” (ačkoliv s MN nemám nic společného). Snažím se tedy zlepšovat, abych mohl své znalosti předat dalším, kteří se pak budou moci zlepšit rychleji a efektivněji… A protože parkour je relativně nový fenomén, snažím se udržet jeho čistotu a smysl, jak ho chápu z myšlenek proudících ze světa.
Parkour beru jako tréninkovou metodu a filosofii, kterou je třeba celý život sledovat a rozvíjet. Především ho vidím jako zrcadlo, které mi umožňuje nahlédnout do sebe, uvědomit si své špatné stránky a začít s nimi něco dělat. Je pro mě tréninkem na situace, v nichž je třeba rychlé a klidné rozhodování, tréninkem pro zlepšení bez nutnosti soupeřit a dokazovat svou sílu.
Jedním z mých hesel je “odrazit se můžeš, dopadnout musíš,” které je původně zaměřeno na parkour a dopady, ale používám ho i v obecnější, metaforické rovině.
Ačkoliv je pro mě psaní oblíbenou formou vyjadřování, souhlasím s tvrzením, že když se člověk příliš snaží něco definovat slovy, nakonec to vůbec nevystihne a jen tím zničí něco krásného. Ne všechno se dá vyjádřit slovy, parkour se zakládá především na nedefinovatelném vnitřním pocitu, starosti o své tělo a respektování okolí – “parkour je v tvé mysli, ve tvém těle a ve tvém okolí.”
Rád se také prezentuji výrokem (a nemusí nutně jít jen o parkour) A. de Saint-Exupéryho: “Člověk se plně projeví, až když změří své síly s překážkou.”
Jan “Joanis” Haluza (2/2008)
Já a parkour v datech
Několik mezníků v mém parkourovém vývoji:
12.4.2005 se poprvé setkávám se slovem freerun, a to v diskuzi na Hofylandu. Mezi komentáři na v té době velmi populární video Davida Bella v Paříži (s hudbou od Eminema) je jeden, který mě vyprovokoval k reakci prostě jít ven a něco z toho vyzkoušet.
14.4.2005 jsem tedy, spolu s dalšími dvěma lidmi, vyšel poprvé ven s myšlenkou, že si vyzkouším (tehdy tak říkajíc) parkour neboli freerun. Vypadalo to dost zoufale, ale už po několika dnech jsem si začal hledat další informace a objevovat různé techniky překonávání překážek a později i filosofii.
25.8.2005 se koná první celorepublikový parkourový sraz, známý pod názvem 1. celorepublikový parkour jam v Brně. Z dnešního pohledu se jednalo spíše o setkání lidí různých zaměření a společnou procházku městem s občasným přeskákáním několika překážek a několika pokusy o akrobacii. Několik výhod ovšem měl…
24.5.2006 je po dlouhé a namáhavé práci spuštěn web Parkour.cz, na kterém spolupracuji v podstatě od prvních projektů, které již byly dílem Toshirovým. Od tohoto dne dále jsem stále aktivním členem Teamu Parkour.cz a podílím se na jeho udržování a šíření parkourových informací.
14.8.2006 – 4.4.2007 postupně vychází různé práce na téma parkour: dva články, jeden z nich v časopise Týden, jeden v Brněnském deníku Rovnost, dále pak můj vlastní v olomouckém studentském časopise Helena v krabici, a jedna televizní reportáž v rámci pořadu Fenomén dnes. Zpětně to byla velmi poučná zkušenost pro další jednání s médii (i když výstup nebyl vždy uspokojivý).
23.6.2007 se účastním ostravského meetingu s Davidem Bellem. David sice nepřijel, přesto byl meeting více než vydařený – konečně jsem měl možnost zjistit, jak se trénuje ve světě, sice ne přímo od Davida, ale zprostředkovaně přes polské traceury.
22.1.2008 přijíždí do Brna Toshiro a dává impuls ke vzniku tréninkové skupiny. Tento akt vede mimo jiné k zániku skupiny 1Bcrew jako již nepotřebného uskupení a vzniku jiné struktury, méně zaměřené na vlastní prezentaci a více na trénink.
2009 je pro mě špatný rok. Na jaře operace kýly, a než se dostanu k tréninku, začnou mě stíhat další zdravotní problémy, ať už fyzické bolesti či nemoci, což se všechno projevuje na úpadku mých sil. Ovšem budoucnost jinak, než optimisticky vidět nelze – protože když je člověk na dně, může většinou jen stoupat vzhůru…
Jan “Joanis” Haluza (7/2008-2009)
Michal Rychtr says:
ahoj,
chtěl bych tě požádat o pár fotek pro výrobu článku o parkouru. Snažil jsem se kontaktovat ostravské členy , ale neodpověděli nebo mi nevyšli vstříc. děkuji za odpověd
Michal Rychtr
Ostravak
06/12/2011 at 19:14
HonzaPBTO says:
Ahoj . Jmenuju se také Honza . Pocházím z Ostravy a mám parkour team s názvem Parkour Blue Team Ostrava . Web mám také . Tvůj se mi líby , jak po grafické stránce , tak po obsahové stránce . Podlé tvé fotky se mi zdá že jsem tě vyděl v Televizy na TV Nova v serialu Víkend a moc se mi líbylo co si o tom říkal . Ty a David Belle jste můj vzor . Kdybys někdy jel do Ostravy Dej mi vědět na email .
04/05/2012 at 15:09
terez says:
Zdravím, hodlám jít pristim rokem na obor ktery sis vybral i ty SEPS- Speciální edukace bezpečnostních složek v kombinované formě, jelikož jsem zaměstnaná. Tak jsem se chtěla zeptat, jak to tam chodí a jakou formu jsi si vybral ty.
Dík za každej tip.
Tereza
30/06/2012 at 10:25
Anka says:
Ahoj,
pracuji na bakalářské práci a chtěla bych požádat o pomoc. Je na téma Pink Parkour – Parkour a ženy. Spolupracuji s francouzskou asociací PinkParkouru a hladám někoho v ČR kdo by znal ženy, dívky, slečny, které se tomu u nás věnují. Za případnou pomoc předem děkuji.
Anka Hrudková
28/07/2013 at 22:02