V hlavě a na Petrově NASRÁNO
Příběh na pozadí
Je to pár dní, co jsem si byl zatrénovat na Petrově. Všichni, kdo někdy aspoň navštívili Brno, moc dobře ví, co je to za místo. Není to tak dávno, co byl celý prostor zrekonstruován do podoby, která přitahuje mnohé návštěvníky města. Petrov je díky této rekonstrukci v podstatě první zastávkou všech traceurů i freerunnerů, kteří do Brna zavítají.
Terasy pod Petrovem jsou prostě úžasným místem se spoustou příležitostí, ale také s neustále probíhající renovací. Jedna z nich zasáhla i prostor, pro který se vžily názvy jako Dva šutry, Kameny a podobně, to kvůli dvěma velkým kamenům, které mnozí využívali právě při svých skocích. Dva kameny jsou teď již minulostí a když vyjdete po schodech, spatříte v podstatě rovnou plochu plnou laviček, chodníčků a roztomilých malých trávníčků mezi nimi. A i když kameny ve skutečnosti zmizely, trávníky zůstávají kamenem úrazu pořád.
Renovace této plochy proběhla nedávno, vlastně během podzimu a zimy a i když už plocha není tak pestrá, co se možností využití týče, máme tu množství travnatých ploch, na nichž by se nádherně trénovaly rolly a třeba i flipy přes lavičky a z laviček. Kdyby nebylo toho, čeho se všichni obáváme. Jenže kdyby se nekoná, naopak, na trávnících je, a to všude a kompletně, NASRÁNO!
První, čeho jsem si tedy všiml, když jsem vystoupil nahoru k Šutrům, opravdu nebyly chodníčky a trávníčky, ale, řekněme to upřímně, protože jinak to nejde, hovna. Prostor tvoří asi tak osm až deset malých ploch s trávníky, ale nenašli byste mezi nimi jedinou, která by nebyla aktivními pejskaři posrána do posledního centimetru. Není možný roll, žádný flip se neobejde bez rizika, a handstand je opravdu jen pro ty, kteří ho dokážou udělat bez zaváhání.
Výčitka a výzva v popředí
Během tréninku ten den jsem žádného pejskaře v tomto prostoru nezaznamenal, což je možná štěstí pro mě i pro pejskaře, protože já bych se naštval (a ještě by mi praskla cévka a tahal bych nohu :-)) a pejskař by odešel minimálně uražen, pokud ne rovnou nakopán. Ale pokud příště potkám nějakého páníčka, který nechá svého psa vysrat se doprostřed pěkného trávníku a pak s klidem odejde, rozhodně nehodlám mlčet.
Nový trávník na Petrově by nutně nemusel sloužit zrovna ke skopičinám nás, traceurů a freerunnerů. Ale byl jsem nějakou dobu v Anglii a tam by se člověk nemusel bát si na takový trávník sednout, naopak by se mohl za slunečného dne beze strachu uvelebit, mohl by si přinést deku a přečíst si knížku, mohl by si s přáteli zahrát nějakou společenskou hru… Kdyby to tak bylo možné i tady. To ale není, protože už při příchodu je cítit odrazující smrádek, a úmysl sednout si je okamžitě přebit šokem a znechucením. Sotva si pak můžeme my, traceuři a freerunneři, dovolit do trávníků dopadat a dělat na nich kotouly.
Proto za sebe říkám: až příště uvidím pejskaře, jak nechává po svém psovi nasráno, půjdu si s ním slušně, ale důrazně, promluvit. A o totéž prosím i vás, čtenáře, alespoň když budete v prostorách Petrova, když už nikde jinde.
Ve volné přírodě možná psi kálejí, kde je napadne, ale Petrov není džungle a ani my nejsme divoká zvířata, abychom se tak chovali, a na to hodlám a budu upozorňovat (i kdyby na mě chtěli poštvat své čtyřnohé stroje na moderní městské miny) všechny nepřizpůsobivé spoluobčany, kteří mají nejspíš v hlavě nasráno, když nechávají nasráno na Petrově.
Andy says:
Super článek! Je fakt, že po svém čoklíkovi ne vždy uklidím, ale to se týká případů lesa nebo když na nevyužívaném prosranství pes zakotví zadnicí přímo doprostřed rostlého kře.
Přeju tobě a ostaním runnerům spoustu travnatých zelených bezhovísových ploch a ještě více “šutrů” (tedy ne těch co číhají z trávníků na vaše kolena :-))
22/03/2011 at 20:36