Autobus
22/11/2005 | Poezie
Autobus plechový
jež rukama svýma a hlavou plnou nápadů
stvořili dělníci, zaměstnanci továren
Každý den veze lidi
jednoho na druhého namačkáné jak sardinky
a autobus je jejich obal, plechovka
Řidič osamělý je
jen se svým splínem a autobusem
má jasnou cestu, přidělený směr
Za sto let
už nebude autobusu
snad jen zrezivělých kusů
bude už jiný svět.
Stejná zem, jiný čas
řidiče nebude, jež lidi vede
nebude lidí, z nichž každý jede
přetrhla se cesta jako vlas.
Johnas Branch (11/2005)