Nádherné Jaro Zas*ané

Inspirován vtípkem na Facebooku, kam jsem napsal: “Blíží se jaro – bezdomovci už zase začínají smrdět přes celou šalinu,” a reakcí Ivy: “Nešlo by to vyjádřit trochu poetičtěji, třeba že už jsou ráno slyšet zpívající ptáci?” jsem sedl k papíru a napsal dvojbáseň, nebo dvě básně na jedno téma ze dvou různých stran…

Nádherné Jaro
Jaro Zas*ané
Ledový vítr pomalu utichá
Na chodnících písek zůstává
šedivé mraky mění se v bílé
písek sůl štěrk a psí výkaly
zpoza nich zjeví se
všechny společně ještě před chvílí
hřejivé jasné slunce.
pod sněhem se schovávaly.
 
 
Ptačí zpěv provází
Somrákům skončil zimní spánek
ranní vstávání i večerní ulehnutí
z úkrytů vyráží do ulic
a vzduchem nese se neznámá vůně
dřív v tramvajích se pokojně hřáli
ta která napoví že jaro se blíží.
teď jejich smrad šíří se vůkol.
 
 
Zlatý déšť zaprší
Rána jsou chladná
a než zase odkvete
vedra zas vládnou v poledne
ukáže se v nejkrásnější paletě
večer div že nemrzne
v barvě žlutozelené.
na zmatení lidu všech druhů oblečení.
 
 
A odletí havrani a přiletí vlaštovky
A odejde zimní čas a příjde letní
a večerem vlahým budem se procházet
a proto budem řádně naštvaní
pod rozkvetlou třešní svou milou políbím
u vody ve stínu sám sedět budu
a na sníh a mráz si nevzpomenu.
a nadávat na vedro zimu si budu přát.


Jan “Joanis” Haluza (3/2013)

Zanechat vzkaz