Nádherné Jaro Zas*ané
Inspirován vtípkem na Facebooku, kam jsem napsal: “Blíží se jaro – bezdomovci už zase začínají smrdět přes celou šalinu,” a reakcí Ivy: “Nešlo by to vyjádřit trochu poetičtěji, třeba že už jsou ráno slyšet zpívající ptáci?” jsem sedl k papíru a napsal dvojbáseň, nebo dvě básně na jedno téma ze dvou různých stran…
Nádherné Jaro |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Jaro Zas*ané |
Ledový vítr pomalu utichá |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Na chodnících písek zůstává |
šedivé mraky mění se v bílé |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
písek sůl štěrk a psí výkaly |
zpoza nich zjeví se |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
všechny společně ještě před chvílí |
hřejivé jasné slunce. |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
pod sněhem se schovávaly. |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Ptačí zpěv provází |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Somrákům skončil zimní spánek |
ranní vstávání i večerní ulehnutí |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
z úkrytů vyráží do ulic |
a vzduchem nese se neznámá vůně |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
dřív v tramvajích se pokojně hřáli |
ta která napoví že jaro se blíží. |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
teď jejich smrad šíří se vůkol. |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Zlatý déšť zaprší |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Rána jsou chladná |
a než zase odkvete |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
vedra zas vládnou v poledne |
ukáže se v nejkrásnější paletě |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
večer div že nemrzne |
v barvě žlutozelené. |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
na zmatení lidu všech druhů oblečení. |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
A odletí havrani a přiletí vlaštovky |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
A odejde zimní čas a příjde letní |
a večerem vlahým budem se procházet |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
a proto budem řádně naštvaní |
pod rozkvetlou třešní svou milou políbím |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
u vody ve stínu sám sedět budu |
a na sníh a mráz si nevzpomenu. |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
a nadávat na vedro zimu si budu přát. |
Jan “Joanis” Haluza (3/2013)