4.0: co přinese další průmyslová revoluce
Neustálý pokrok na poli výpočetních technologií, stálý nárůst automatizace výroby, distribuce i každodenních činností, nové materiály a další vývoj podle řady analytiků povedou k nové průmyslové revoluci (údajně už čtvrté, případně se používá termín „průmysl 4.0“). Největší podíl na tom budou mít pravděpodobně výpočetní technologie a to, co označujeme za specializovanou AI, a později jeden z velkých snů dneška, AI obecná, to vše vždy ve spojení s automatizací… v podstatě všeho.
Pokud pomineme možnost vzbouření strojů (s tím se obraťte jinam, například k různým dílům sci-fi autorů), co od takové průmyslové revoluce můžeme čekat?
Než začneme hledat nové vzorce, stojí za to podívat se do historie, což dělají právě i dříve zmínění analytici.
Každá změna ve výrobě v průběhu dějin lidstva znamenala podstatný převrat. Od ovládnutí ohně, který umožnil lepší zpracování potravy a tím pádem větší společenstva lidí, přes zpracování kovů, díky nimž jsme vytvořili na jedné straně meče, na straně druhé ale nástroje jako lopaty, rýče a pluhy, až po tu „opravdovou“ Průmyslovou revoluci, kdy za nás poprvé opravdu ve velké míře začaly pracovat stroje, nejprve poháněné lidskou silou, poté uhlím a parou, a nakonec elektřinou.
Každá změna technologická s sebou přinesla i změnu sociální, ekonomickou a politickou. Se vznikem ohně je najednou třeba méně lovců, ale zato se hodí třeba víc sběračů dřeva. S železnou motykou zvládne jeden člověk to, co dřív dělali tři, ale ti dva si najdou svá nová pole, která mohou obdělávat. A když některé pozice připadnou strojům? Někdo musí opravovat a udržovat stroje, někdo je musí kontrolovat, vylepšovat.
Obdobně když má někdo hodně polí, hodí se mu, když mu na nich bude někdo pracovat. A někdo ty pracující musí hlídat. A produkty pak někdo může směnit za něco jiného. Stejně tak někdo stroje vlastní a někdo se stroji pracuje, někdo jiný je vymýšlí, a někdo jiný je vyrábí. Pravěké technologické revoluce vytvářely organizaci tlup a kmenů, starověké a středověké revoluce vytvářely kasty, a ona Průmyslová revoluce rozdělila lidstvo na třídy.
Mohlo by být, že podobná změna nás čeká i s novou průmyslovou revolucí. Jenže co když dojde na téměř plnou automatizaci, jako nikdy dřív v historii? Slovy jednoho droida: „Stroje vyrábějí stroje? Jak perverzní!“
Jeden pozitivní přínos je technologickým změnám vždy společný, a bude tomu velmi pravděpodobně i nadále. Každý vynález, který se stane součástí průmyslu, přináší zlepšení životní úrovně, zkrácení pracovní doby a vytvoření volného času. Kdysi dávno naši předkové usilovali o živobytí v podstatě neustále. Pak tu máme otroky a nevolníky, ti taky neměli mnoho času pro sebe. S postupnou industrializací nastoupil nejprve 12h pracovní den, poté 10h, 8h (dnes jeden z těch častějších v oboru výroby), a některé severské země už dnes zvažují zkrácení pracovní směny na 6 hodin denně.
Je možné, že to půjde dál? 4 hodiny? 2 hodiny? A co pak? Dojde konečně k naplnění nekonečných potřeb zdánlivě konečnými zdroji jen díky kvalitnímu systému, organizaci, infrastruktuře, logistice? Nebo budou „oni“ usilovat o to, aby k ničemu takovému nedošlo?
Tak jako tak, pracovní místa v některých oblastech už mizí a mizet budou nadále, pravděpodobně neustále rychleji. Ale nová místa vzniknou. Ve skutečnosti už také vznikají. Většinou mají mnoho společného se zábavním průmyslem – nové technologie přinesly úžasnou možnost najít si přesně ten zájem, který člověk má, a sledovat ho do detailu z pohodlí domova. Nejviditelnější jsou specializované kanály na YouTube, na nichž je jasně vidět rozdrobení publika podle zájmu – proč se dívat na televizi, která je „pro všechny a tím pádem pro nikoho“, když si můžu najít někoho, kdo vyrábí obsah přesně pro mě? A nejsou to jen videa. Informační a zpravodajské weby jsou na tom podobně. A přestože se trh jeví jako relativně naplněný, technologie vždycky přinese něco, co otevře nová vrátka a dá nové možnosti.
Vedle toho lze, s postupným nástupem automatizace každodenního života, předpokládat i vznik pracovních pozic, které jsou dnes vyhrazené spíše pro vybrané skupiny. Bude se jednat o zaměstnání ve sféře socializace. Po celodenním kontaktu jen se stroji (v baru vás obslouží robotická servírka, robotický taxikář vás odveze dle zadání, a jídlo vám domů samozřejmě přiveze také robot, a nějaký robot to jídlo i uvaří a poté umyje nádobí) bude lidský kontakt pravděpodobně velmi žádanou komoditou, a tak budou vznikat různé debatní a diskusní kruhy, ale budou i jednotlivci, ke kterým budou lidé chodit „prostě si popovídat“… ačkoliv, možná zrovna ta servírka robotická nebude a pohostinství a bary se svými štamgasty budou právě tím místem, kam se budou uchylovat lidé hledající společnosti, i nadále.
Pak je tu otázka času. Průmyslová (ani žádná jiná) revoluce neproběhne přes noc. Ani Řím nepostavili za týden. Jen se podívejte, jak dlouho trvalo, než se rozběhla ta stále opakovaná hlavní Průmyslová revoluce. Mnohdy bylo potřeba desítek let, než změny vygradovaly a dospěly k výsledku. A i k tomu dospěly postupně a ne najednou během jednoho pozdního odpoledne.
Stejně tomu bude i tentokrát, s revolucí číslo čtyři. Vliv na rozvoj bude mít nejen potřeba neustálého vymýšlení, vyrábění a testování technologií, ale různá omezení přírodní, a vždy také ekonomická. Protože i ten stroj pořád ještě něco stojí.
Žádná revoluce nepřijde jen tak zničehonic. A když se znovu podíváme do historie a pak do současnosti… Nejsme náhodou už uprostřed té revoluce? Kolik lidí má dnes počítač? Jak krátký čas pak zabral nástup internetu? Co mobilní telefony, které před dvaceti lety neměl nikdo, před deseti lety všichni, a ještě před pěti lety byste s mobilem mohli umlátit medvěda, zatímco dnes, o pět let později, má váš mobilní telefon obdobný výpočetní výkon téměř jako plnohodnotný stolní počítač? Nádobí myje myčka, prádlo pere pračka, a obojí už dnes můžete pořídit ve verzi „inteligentní“ (což znamená „změřit hodnotu X – pokud je hodnota X=Y, pak proveď Z…“). Vysávat už může taky automatický vysavač, auta, která zvládnou jezdit sama, už jsou dnes taky ve vývoji… prostě, automatizace a robotizace běžných činností nastává. A průmysl je, samozřejmě, často mnohem dál.
Takže pokud mluvíme o nové průmyslové revoluci v širších souvislostech, s přesahem do společenského života, ekonomiky a politiky, můžeme klidně říct, že už v té revoluci jsme, že ji právě teď prožíváme.
Nástup nových technologií má vždy ještě jedno společné – odpor ze strany některých lidí. Dnes už to není tak výrazné, protože každá další generace je s technologií spjata více a více, přesto se sentiment „braňte práci člověka“ objevuje i dnes. A je to stejně potrhlé jako ve všech jiných případech. Představuji si, že když kdysi dávno nějaký inteligentní pračlověk vytvořil první nůž z pazourku, aby měl snadnější práci s porcováním masa, utloukli ho ostatní kameny, protože s takovým nožem by stačil jeden lovec namísto pěti, a co by ti čtyři ostatní potom jako celý den dělali, kdyby neměli důvod lovit? To radši budeme lovit všichni, ale bez nože. Asi takový je to nesmysl.
Pračlověk má vůbec spoustu skvělých odpovědí na dnešní problémy. Gavin Free (Slow Mo Guys, Achievement Hunter/Rooster Teeth) často říká „jak bys to vysvětlil pračlověku?“ Většinou reaguje na situace, kdy si někdo stěžuje na něco, co může potkat jenom dnešního člověka, a co je přitom ve skutečnosti naprostá hloupost. Jak byste vysvětlili pračlověku, že vám půl hodiny nefunguje internet? Nebo že máte slabou baterii v mobilu? Že vás při praní prádla zdržuje, že musíte to prádlo dát do pračky? Zkuste to na někoho, když si bude stěžovat na podobné nesmyslnosti dneška, a zjistíte, o jaké zbytečnosti se často staráme.
Tento Gavinův přístup bych chtěl ale v případě totální robotizace a odporu vůči ní trochu překroutit. Napříč celou historií lidstva jsme usilovali o zjednodušení života, o život celkově lepší. Možná už brzy dojdeme do bodu, že většina z nás nebude muset pracovat. Když se pak budou někteří bránit, když budou říkat „práci lidem, ne strojům,“ vzpomeňte si na toho pračlověka. Protože proč bránit nutnost pracovat? Kdokoliv, kdo dá přednost práci, kdyby za stejné peníze mohl dělat cokoliv jiného (třeba si doma malovat obraz, jít na procházku, nebo psát úvahy o světě), by si měl domluvit návštěvu psychiatra. Celý život se snažíme, abychom měli co nejvíce s co nejmenším úsilím. Jak pak pračlověku vysvětlíte, že nemáte nutnost pracovat, ale stejně pracovat chcete? „Představ si, že bys mohl sedět celý den doma a kreslit na zdi obrázky, a když bys měl hlad, stačilo by se otočit a měl bys před sebou jídlo. A když bys potřeboval další křídu na kreslení, objevila by se ti v ruce. A když bys chtěl pít, měl bys vodu hned po ruce. A nemusíš se bát tygrů a slonů a bůhvíčeho ještě. Tak takovou možnost my teď máme. Ale nechceme ji, protože budeme radši chodit na lov a pro vodu, a budeme se bát tygrů, kteří se plíží za křovím, a nebudeme stíhat malovat, protože z toho lovu budeme unavení…“ Takový pračlověk by vás určitě praštil kyjem po hlavě, což by byla ta nejlepší cena za „největší blbost v historii lidstva.“
Kdo ale nakonec ví, kam průmysl 4.0 dospěje? Nikdo. Ani nejlepší analytik nemůže předpovědět všechno stoprocentně, i kdyby chtěl. A možná to nebudou schopné vymyslet ani ty stroje, které budou analyzovat namísto analytiků někdy v budoucnosti. Ale co nám zbývá? Jít dál, žít v té nejlepší historické éře, která se lidstvu naskytla, a doufat, že civilizace na cestě za svými sny, za dosažením utopie, neimploduje.