Informace ke hvězdám
Poslední dobou jsem několikrát od uznávaných vědců zaslechl, že s ohledem na nové poznatky o planetárních systémech ve vesmíru je docela dobře možná skutečnost, že jsme zatím ve vesmíru nenašli žádný inteligentní život, protože MY jsme ten první inteligentní život, který se stihl vyvinout. Všechny ostatní civilizace vesmíru tedy možná přijdou až po nás. No není to zábavné? Představte si všechny ty sci-fi filmy, hry a knihy, kde hrdinové objeví pozůstatky prastaré prvotní vesmírné civilizace. Co kdyby to nebyli lidé objevující mimozemšťany? Ne. Ti hrdinové jsou nějací mimozemšťani daleko v budoucnosti, a ta prastará civilizace, to jsme my…
Ale protože lidstvo čelí kvůli technologii celé řadě problémů (nebo teprve bude), přemýšlel jsem o jiných možnostech formování a osidlování vesmíru. Protože… co když se nikdy nedostaneme přes tu magickou hranici a nestaneme se vesmírnou rasou..?
Předpokládejme, že všechno, veškerá existence, veškeré smyslové vjemy, pocity, myšlenky, instinkty, jsou informace svého druhu (a vlastně jsou, to není nutné předpokládat, všechno, co se děje, je přenos určitých dat určitým směrem od iniciace po vyhodnocení a zpět k reakci…). Aby informace dávala smysl, je třeba ji však nějakým způsobem zakódovat, odeslat, na druhém konci přijmout a znovu dekódovat.
Předpokládejme také, že jako vyspělá lidská společnost jsme schopni posílat informace na velké vzdálenosti vysokou rychlostí.
A předpokládejme, že bychom byli schopni poslat jakoukoliv informaci jakýmkoliv přenosovým způsobem.
Za těchto třech předpokladů bychom, v situaci, kdy budeme mít vysílač i přijímač, kodér i dekodér, mohli vysílat cokoliv kamkoliv. Člověk je také pouze masa dat, co kdybychom tedy odeslali člověka… třeba na Měsíc? Žádný problém. Na Mars? Snadné. Kamkoliv jinam do vesmíru? Mrknutím oka.
Jenže postavit vysílač a přijímač není vůbec jednoduché. Vysílač tady na Zemi? Žádný problém. Ale přijímač na vzdálené planetě? Téměř nemožné.
Teď, co kdybychom při podobných cestách napříč vesmírem jako přijímač a dekodér použili principy, které již známe? Aniž bychom potřebovali přijímač a dekodér vůbec stavět? Pomocí světla, tlaku, někdy v budoucnu možná pomocí gravitace… velmi nadějně se jeví možnosti kvantového provázání… Za této situace bychom byli schopni vyslat samorozbalovací informaci napříč vesmírem.
A co kdyby stačilo, aby se taková informace nerozbalila nutně hned, ale postupně, během let? Byli bychom takto schopni poslat na libovolnou obyvatelnou planetu ve vesmíru data, která začnou evoluční vývoj, aniž bychom se k této planetě kdy vůbec přiblížili jako hmotné entity? Co kdybychom byli první civilizace ve vesmíru, která bude šířit život, a možná jednou dokonce i inteligentní život, aniž by musela opustit rodnou planetu?
Je to určitě zajímavá myšlenka. Má ale jeden, zato zásadní, háček. Nikdo zatím nepřišel na to, jak se v neživé hmotě vzal život…