Globální potenciál lidstva
Žijeme v dosud nejlepší éře, jakou lidstvo zažilo. Ve srovnání se všemi dobami v historii lidstva si právě nyní největší část populace užívá mír a klid, svobodu, volný čas, a hlavně jistotu, že alespoň na nějakou dobu status quo zůstane zachován, jedině snad, že by bylo ještě líp. Postupně však uvědomění, že žijeme v úžasné době, přináší také poznání, že nejde o globální skutečnost. Na některých místech planety stále existuje hladomor. Lidé stále umírají na banální léčitelné nemoci, v bojích a šarvátkách o základní suroviny a zdroje obživy, i při porodech. Jsou stovky miliónů lidí bez přístupu k pitné vodě. Přes miliardu lidí nemá elektřinu. Polovina lidí na celém světě nemá internet. Je nejlepší éra, jakou lidstvo zažilo. A mohlo by být líp. Mnohem líp.
O kolika osobnostech filosofie, matematiky, umění, techniky a vědy se zmiňuje průměrné vzdělání? Kolik dalších je v obecném povědomí? Desítky? Stovky? Einstein. Watt. Faraday. Michelangelo a da Vinci. Platón, Sókratés a Aristotela, Pythagorás, i ten Diogénes v sudu. Machiavelli s jeho Vladařem i utopický More. Velký filosof Déscartes. Newton. Darwin. Marx. A mohl bych pokračovat, se všemi umělci, kteří zachytili nebo i změnili svou dobu a svět. A objeviteli. A panovníky. A mnohými dalšími.
V době Platóna žilo na Zemi méně než 300 miliónů lidí, možná dokonce méně. Na celé planetě. Většina navíc žila mimo to, co považujeme za tehdejší „civilizovaný“ svět. A ještě někdy v roce 1800 žila na Zemi méně než miliarda obyvatel. Je tedy nesmírně fascinující, jak z tak malého fondu, z tak malého potenciálního výběru, vzešlo tolik osobností. A vlastně z mnohem menšího fondu, když vezmeme v potaz jistá ze zvyků a tradic vycházející omezení, z nichž některá přetrvávají, více či méně, dodnes.
Před začátkem našeho letopočtu, v dobách Platóna, žil na Zemi jen zlomek současné populace. Přesto se našlo tolik myslitelů. A to přestože podstatná část tehdy žijících lidí stejně neměla přístup ke vzdělání. Minimálně nějakých 50 %. Totiž ženy.
Velkým vítězstvím novodobé západní kultury je zapojení žen do vzdělání. Role žen ve společnosti jako matek a správkyň domácností je nesporná. Jejich role ve vědě, umění, filosofii a dalších oblastech, kam ještě donedávna neměly přístup, je stále značně marginalizovaná, a nejspíš teprve bude mít vliv mnohem výraznější a důležitější, než cokoliv, co jim bylo umožněno v dřívějších dobách. Proč? Protože pokud postavíme ženy na stejnou úroveň vzdělanosti jako muže a dáme jim stejné možnosti, jelikož ženy tvoří zhruba 50 % všech lidí, zdvojnásobíme tím potenciál lidstva, onen fond, z něhož mohou vycházet velcí myslitelé s velkými myšlenkami.
Ale ani to se neděje na celé planetě. Spousta zemí arabského světa, Afriky i Asie, ale jistým neviditelným tlakem zvyků i ten náš západní svět, upírá ženám možnost vzdělávání a intelektuální seberealizace. Spousta lidí, kteří nějaké vzdělání má, nemůže mluvit o nějak dobrém základním vzdělání, natož pak o středoškolském. A to ne, že by se vzdělání vyhýbali dobrovolně. Prostě jen nemají možnost. Což je zjevné plýtvání potenciálem.
Všechny ty osobnosti, o kterých se učíme ve škole, žily v dobách, kdy Zemi obýval jen zlomek současné populace. Malý potenciál, a přesto, kolik je jich známo dodnes.
Lidský mozek je, ještě na nějakou dobu, tím nejlepším výpočetním strojem na světě. Právě teď máme na Zemi k dispozici už téměř 8 miliard těchto biologických počítačů. Představte si, co bychom dokázali, kdybychom uměli využít jejich schopnosti. Kdybychom jim všem dokázali dát takový základ, jako máme my. Globální civilizace s jejími globálními problémy by byla konečně vyvážena globální inteligencí. Politické neshody, agresivní patriotismus a militantní nacionalismus, terorismus, globální klimatické změny, přelidněnost, to vše by nemuselo probírat pár šedivých univerzitních expertů a stádo tupých politiků, ale miliardy vzdělaných lidí. Kriticky myslící, kreativní bytosti s kapacitou dosahující hvězd, a dál. Jestli mohly v roce 400 před našim letopočtem žít v Evropě stovky filosofů, i když populace byla oproti dnešku dvacetinová, kolik filosofů, myslitelů, vědců a umělců by mohlo žít dnes?
Vzdělání nevyřeší všechny problémy. Na některé jsou třeba zkušenosti. Na jiné vrozený talent. A některé jsou neřešitelné. Vzdělání není všemocné, ale dokáže hodně. A co by bylo možné, kdyby byli vzdělaní všichni lidé na Zemi? Věci, které si neumíme ani představit.
Nakonec, říká se přece víc hlav víc ví. Co všechno by vědělo osm miliard hlav..?