Všechno je spiknutí, aneb kritické myšlení vyžaduje vysokou inteligenci
Je to jen pár hodin, co jsem si na Facebooku všiml příspěvku jednoho člověka (kterého jsem ještě v té době měl v přátelích), v němž vyjadřuje svůj názor na koronavirová opatření. Už kdysi jsem napsal, že je hezké, že můžou mít lidi názor, ale že si myslím, že většina z nich by si ho měla nechat pro sebe… a mohl bych to psát denně.
Na samý začátek bych taky měl říct, že si nemyslím, že mám vždycky pravdu. Člověk s jistou mírou vzdělání a pokory by měl chápat, že nic takového, jako definitivní pravda, vlastně existovat ani nemůže. Může existovat jen něco limitně se pravdě blížícího, a i to jen obtížně. Spíš existuje jen něco, co se tak nějak pravdě podobá (protože pro vyjádření skutečností používáme slova, a slova, ač jsou skvělý nástroj, nejsou dokonalá). Takže, nemyslím si, že mám vždycky pravdu, a že má pravda je jediná správná a definitivní. Ale myslím si, že i když pravdu nemám, nabízím dobré body k zamyšlení na cestě k pravdě.
Abychom se dostali k tématu, tento člověk na svém profilu napsal, cituji:
Odmítám vakcínu proti covidu.
Nebudu nadále zakrývat svůj obličej rouškou.
Nebudu platit v obchodech platební kartou, budu používat nadále peníze.
Nebudu se zapojovat do nějakého výmyslu na sledování zvanou chytrá karanténa.
Budu dál svobodně podnikat, pracovat pro svoji rodinu.
Jsem „SVOBODNÝ ČLOVĚK“ nenechám se nikým zastrašit ani sledovat TO UŽ TADY BYLO !!!!!
Covid-19 je jen celosvětová politická zbraň na zničení ekonomického systému. Omezení pohybu lidstva, uzavření podnikání, práce atd. je jen účelem k tomu aby se tento systém zhroutil a lidé se začali bát a poslouchat. NENECHTE SI VZÍT SVOBODU !!!!!“
Protože se snažím nabízet body k zamyšlení na cestě k pravdě, podrobil jsem tato tvrzení kritické argumentaci.
Terry Pratchett v jedné ze svých knih napsal cosi v tom duchu, že tři vykřičníky používají jen lidé ve vypjatém mentálním stavu, nebo lidé, kteří chtějí něco opravdu, opravdu zdůraznit (ale spíš jsou ve stresu), a pět vykřičníků používají jenom lidé šílení nebo mentálně naprosto labilní. Z formálních výhrad lze určitě říct, že vakcína není proti nemoci covid, ale proti viru sars-ncov-2 coronavir. A protože jsem také trochu lingvistiky šáhnutý, „výmysl zvanou karanténa“ by podtrhla každá učitelka češtiny jako neshodu větných členů (správně by bylo „výmysl zvaný karanténa“), a pár čárek v souvětích by určitě taky nebylo na škodu. Ale to není tak důležité jako samotný obsah.
Jak je patrné v závěru projevu, tento člověk považuje koronavirovou pandemii a krizi za nástroj na ovládání lidí a zničení ekonomiky. Problém je, že v rámci jednotlivých tvrzení tento člověk argumentuje sám proti sobě, a stejně tak argumentuje o něčem, o čem nic neví, a to naprosto sobecky a bezohledně. A jestli něco ve svém okolí toleruji méně než prznění češtiny, pak hloupost, a jestli něco nenávidím víc než hloupost, pak je to bezohlednost.
Za prvé, odmítnutí vakcíny je přijatelné pouze za předpokladu, že koronavirus neexistuje. Přestože jsou důkazy poněkud složitější, bohužel pro našeho odborníka na medicínu a epidemiologii, koronaviry existují, a existuje i tento konkrétní kmen. Projevy nemoci (tzv. covid-19) jsou různé, podobně jako jsou různé projevy nemoci při chřipce – někteří lidé si toho ani nevšimnou, většina si pár dní poleží, a několik lidí zemře (ti starší, nebo různě zdravotně oslabení). Za situace, kdy koronaviry existují, a víme, že jsou smrtící (ač zhruba pro 2 % populace, a na to, bohužel, existují důkazy až příliš děsivé), je na místě vakcínu hledat. Ale je samozřejmě možné vakcínu odmítnout – stejně jako je možné odmítnout vakcínu proti chřipkovému viru. A kdo se očkovat nechá, dělá prostě krok v prevenci navíc. Očkování bude, doufám, dobrovolná volba, a pokud ano, je v pořádku, aby si každý udělal, jakou volbu chce. Ale chlubit se tím opravdu nemusíme.
Za druhé, zakrývání dýchacích cest rouškou. Spousta nemocí se šíří vzduchem, a obzvlášť na podzim a v zimě by určitě bylo všem lépe, kdybychom roušky nosili a bránili tak šíření všech možných virů způsobujících kašle, rýmy, nachlazení, a nakonec i chřipku. Proč v Česku roušky v zimních měsících nikdy nikdo nenosil? Myslím, že prostě protože český národ je laxní a letargický. Na druhou stranu, nejsem si vědom, že by jinde v Evropě byly roušky doporučovány jako nástroj prevence šíření chřipky. Ale myslím si, že by to bylo na místě. Protože jak se říkalo na začátku, chráním tebe, chráníš mě. Obyčejná látková rouška neochrání nositele před tím, aby se nakazil. Ale chrání všechny ostatní, aby se nenakazili od nositele roušky. Nosit roušku je tedy ukázkou ohleduplnosti a slušnosti, možná přímo povinností společenského altruismu. Nenosit roušku, jak určitě chápete, je pravý opak, je to důkaz bezohlednosti a sobeckosti. I kdyby totiž nakrásně žádný koronavir sars-ncov-2 neexistoval (a on existuje), roušky omezí šíření celé řady dalších nemocí. A také zápachu z úst. Osobní svoboda a individualismus jsou skvělé, ale člověk bez společnosti není nic, takže společnost je stejně důležitá jako jedinec, a altruismus je stejně důležitý jako individualismus.
Za třetí, každý má právo platit, čím chce. Domnívám se, že v souvislosti s dalšími body zde autor vyjadřuje svůj názor, že bezhotovostní platby jsou sledovatelné (a sledované), narozdíl od plateb hotovostních. To už nějaký pátek není pravda, přinejmenším od doby zavedení EET, kdy stát sleduje většinu transakcí bez ohledu na způsob platby. Zároveň je na místě říct, že již několik let narůstá podíl bezhotovostních plateb běžných lidí, loňské před-pandemické statistiky ukazují až 80 % všech transakcí jako bezhotovostních. Je pravděpodobné, že hotovost, hmotné peníze, jen tak nezmizí, ale zdá se mi, že chlubit se tím, že dnes člověk platí hotově, aby to natřel establishmentu, je jako jezdit v autě na parní pohon. Nesmyslný pozůstatek minulosti. Bojovat proti technologickému pokroku je zpátečnictví, správný postup je ovlivňovat nové technologie tak, aby byly co nejvíce prospěšné, a zároveň co nejméně škodlivé.
Za čtvrté, chytrá karanténa je nástroj pro sledování pohybu nakažených osob. Samozřejmě jsou zde dva problémy: jednak musíme hned na začátku předpokládat, že sars-ncov-2 koronavir existuje (což, doufám, už je teď zbytečné pozastavení, protože existuje), a jednak musíme mluvit o svobodě a soukromí. Je naprosto na místě diskutovat sledování pohybu nakažených a vyléčených osob, nebo jakýchkoliv osob obecně, protože soukromí je v západní společnosti nezcizitelné vlastnictví (a záměrně píšu v západní společnosti, protože soukromí, jak si ho ceníme my, opravdu není univerzálně běžná hodnota ve všech společnostech). Je ovšem také třeba mluvit o tom, že se bavíme o lidech, kteří přenášejí potenciálně smrtící virus. Když chce někdo mít pistoli, taky se musí registrovat, projít nějakými testy, a musí dodržovat nějaká opatření a pravidla, protože zachází s nebezpečným nástrojem. A se smrtícím virem je to podobné, jen s tím rozdílem, že si ho, bohužel, nikdo nevybíráme dobrovolně, ale že se jím prostě nakazíme. Kdyby měli lidé rozum, nemusela by žádná opatření být nutná, protože lidé by všechna opatření dodržovali dobrovolně. Ale protože rozum nemají, připomínaje přitom nekontrolované sexuální chování lidí, kteří ví, že jsou nakažení HIV, opatření nutná jsou. Jestli je to potřeba za cenu dočasné ztráty soukromí, je, samozřejmě, otázkou debaty. Ale je to otázka debaty, v níž budeme na konci sčítat mrtvé.
Za páté, Amerika a kolumbovo vejce. Postavit vejce na špičku a objevit Ameriku není žádný problém, že? Legrační ovšem je, že dokud Amerika nebyla objevena, a dokud nikdo nepostavil vejce na špičku, nikdo Ameriku neobjevil, a nikdo vejce na špičku nepostavil. Na druhém konci, poté, když je hotovo, se velmi lehko kritizuje. Na jednu stranu, je to na místě, protože chyby jsou pro lidi velmi dobrý způsob, jak se pro příště poučit (ačkoliv i tak nepříliš účinný). Na druhou stranu je ovšem potřeba kritizovat s rozvahou. Kdyby koronavirus měl smrtnost 5-20 %, jak se na samém začátku spekulovalo, dnes bychom lamentovali, že opatření byla nedostatečná. Dnes naopak lamentujeme, že byla přehnaná a agresivní, protože víme, že v Česku má smrtnost maximálně 2 % (a co to je, nějakých 200 tisíc mrtvých). K tomu, jak to ve skutečnosti je s řízením a plánováním státu, se ještě, svým způsobem, dostanu v bodu sedm, teď chci jen říct, že kdyby bylo na světě tolik inteligentů, kolik se jich vynoří, když už je po všem, lidstvo by nikdy žádné problémy nemělo. Ale protože je má, je zjevné, že ti inteligenti zase tak inteligentní nejspíš nebudou. Pročež určitě schvaluji posilování ekonomiky a vytváření hodnot.
Za šesté, svoboda, rovnost, volnost, demokracie… to všechno jsou věci, které bychom si neměli nechat vzít, protože jsou nesmírně důležité. Zde tedy žádná významná kritika, snad až na malý překlenovací můstek k bodu sedm, totiž že nejlepšími zbraněmi při jejich udržování a šíření jsou zdravý rozum, kritické myšlení a rozvaha.
Za sedmé, každý, kdo někdy zkoušel zorganizovat něco velkého, nebo i jenom postavit dům, ví, že mezi plánem a realizací je vždy obrovský rozdíl. Žádný plán nepřežije první střetnutí s realitou. Lidi jsou nevypočitatelní a nepředvídatelní, a to nemluvíme o okolnostech jako jsou ekonomika, politika, nebo počasí a přírodní úkazy. Neviditelná vada materiálu může způsobit, že prosakují vodovodní trubky, ale že je někdo použil, to není záměr, a dokonce ani nedbalost, ale prostě nešťastná okolnost. A i kdyby to nakonec někdo věděl, spíš to bude nedbalost, než nekalý záměr, protože lidi nejsou ani tak zlí, jako spíš že jsou lhostejní. Ke všemu a všem (neboli, jak už jsem možná někdy zmínil, jak se vyjádřil můj otec: „většina lidí se nestará o většinu věcí“). A pokud jsou nepředvídatelní běžní lidé, o to víc nepředvídatelní jsou “ti nahoře”. Žádné spiknutí iluminátů nemůže být reálné, protože tito lidé by se, ve své sobeckosti, sebestřednosti a zrádné vypočítavosti, nebyli schopni a ochotni domluvit vůbec na ničem. Ve skutečnosti je tedy svět lidí unášen vpřed chaotickou změtí plánů a rozhodnutí reagujících na více či méně nesplněné plány a sny. Ale toto si uvědomit, pochopit to, a přijmout, je docela dost těžké.
Když jsem se věnoval jednotlivým bodům, můžu se vrátit k argumentaci proti sobě, kterou podal sám autor. Za prvé, ze světa víme, že nošení roušek značně ovlivňuje sledování osob – tedy, že sledování znesnadňuje skrze zakrytí definujících částí obličeje. Pokud se tedy člověk nechce nechat sledovat (jako náš autor), je nošení roušky naopak výborný nástroj, jak se skrýt, nebo to alespoň těm nahoře pořádně ztížit. Za druhé, zhroucení ekonomického systému, podnikání, kontrola a svoboda. Jestli něco žádná země na světě nechce, pak je to destrukce ekonomického systému. Stabilní ekonomika umožňuje bohatnutí všech zúčastněných (především těch nejbohatších, ale o tom zase někdy jindy) s poměrně malými ztrátami, a především přináší spokojené obyvatele, kteří možná někde u piva prohodí, jak je který politik kokot, ale ve skutečnosti s tím nic dělat nebudou. Nestabilní ekonomiku, nebo snad masivní propad či krizi, nechce nikdo, protože, abych se vrátil k Pratchettovi, „lidi dělí od revoluce dvě vynechaná jídla“. V zodpovědném státě (jako je ten náš) je mnohem pravděpodobnější, že dojde k násilným nepokojům, když bude krize, než když krize nebude, ale to je, doufám, naprosto zjevné. Lidi je prostě jednodušší kontrolovat, když jsou spokojení, než když se bojí. Na druhou stranu, co je svobodného v tom, celý život podnikat, dřít, jednou za rok si zajet někam do Chorvatska..? Co je na tom pro rodinu? Nic. Čas, roky, které utekly v práci, a které mohly být strávené společně v rodinném kruhu. Podnikání člověk nedělá pro rodinu, ani pro další generace. Dělá to pro sebe a pro ekonomický systém, jehož stabilitu si přeje stát. A za třetí, platba kartou v obchodech, potažmo bezhotovostně, a podnikání. Opravdu to lze, dnes, podnikat a všude v obchodech platit hotově? A co za podnikání to je? Ptám se opravdu z čiré zvědavosti, protože o tom moc nevím, mám ovšem pochybnost, že něco takového je vůbec možné.
Samozřejmě, všechny mé argumenty stojí na skutečnosti, že koronavir je realita. Bohužel to realita je. Jsem obklopen lékaři, biology, epidemiology, genetiky, a mezi nimi bych těžko našel jednoho, který by řekl, že sars-ncov-2 koronavir je výmysl. Samozřejmě, jak je u správných vědců na místě, neshodnou se na všech měřítcích a hodnotách, neshodnou se na smrtnosti, na míře a způsobu přenosu, na skutečné či potenciální nebezpečnosti. Neshodnou se téměř na ničem. Ale shodnou se, že tento virus reálný je, a že je třeba ho nepodceňovat. A, upřímně, budu věřit odborníkům kteří desítky let studovali svůj obor, protože komu jinému bych měl věřit? Nějakému hej počkej, který má stěží maturitu, a proto může říct, že není indoktrinován systémem? Absurdní. Nikdo není víc kritický vůči systému samotnému, než vědci. Nikdo. Právě vědci chtějí, nejvíc ze všech, odhalit špatnosti a chyby v systému a zvrátit status quo. Protože to je jejich účel, jejich cíl, smysl jejich života – hledat pravdu, byť je ta pravda sebenedosažitelnější.
Když jsem na závěr procházel všechny protiargumenty, které jsem stanovil, začal jsem si ovšem uvědomovat komplikaci mnohem hlouběji položenou, dokonce i než tu, že někdo prostě je schopen říct, že sars-ncov-2 koronavir není skutečný. A ta komplikace je, že člověk na druhé straně této debaty není hloupý. Kdyby byl, bylo by to o moc jednodušší, protože hloupé lidi lze přesvědčit snadno. Ale on není, používá totiž své znalosti, vzdělání, a různými nástroji a cestami dostupné informace, aby podrobil zprávy ze světa kritickému myšlení. A to je dobře. Komplikace tkví v tom, že, stejně jako naprostá většina lidí na celém světě, ve svém kritickém myšlení není schopen dojít až do konce. Není schopen si uvědomit, jak jsem napsal v odstavci k bodu sedm, že svět je chaotický a těžko ovladatelný, a ani ti nejmocnější ho nedrží pevně v sevřené pěsti, ale jen zuby nehty za vlásek, který taktak, že se neutrhne. Lidé si vymýšlí bohy a nadpřirozeno, a vymýšlí si spiknutí a konspirační teorie, protože nemohou uvěřit tomu, že svět je neovladatelný. Nemocní nemohou uvěřit, že mocní jsou v podstatě stejně nemocní, jen s rozdílem pár nul na kontě a s prchavou iluzí moci (a mnohdy mnohem reálnějším pocitem bezmoci). Když padla božstva a v naší západní společnosti i Bůh, lidé potřebovali dát světu nějakou jinou vyšší moc. A tak vymýšlí moc, která už není povahy sakrální, nýbrž profánní, a přesto je to moc jaksi mytická a nedosažitelná, opředená tajemstvím, neviděná jako pradávná totemická božstva nebo křesťanský Bůh, a přesto pantheisticky všudypřítomná. Moc spiknutí.
Až na to, že nic takového není. Protože nic takového není možné zorganizovat. Každý se skutečným kritickým myšlením musí dospět k závěru, že člověk, který chce mít co možná největší moc a co možná největší majetek, nebude spolupracovat s jiným člověkem, který má stejné cíle, protože by na konci neměl jeden nebo druhý největší majetek a největší moc, ale měli by každý jen polovinu. A to oni přece nechtějí. Oni chtějí ovládat celý svět. Každý z nich jednotlivě, jako bájní vojevůdci a velitelé a vladaři, nikým a ničím neohroženi. Je možné, že takoví lidé budou spolupracovat dočasně, ale rozhodně nebudou spolupracovat tak detailně, precizně a všeobecně, aby všichni najednou vypustili do světa fámu o novém koronaviru, a to za cenu globálního propadu ekonomiky (a tedy ztráty majetku) a nepokojů (a tedy ztráty moci). Ti psychopati a sociopati tam nahoře jsou nahoře, protože jsou schopní obětovat pro moc a majetek všechny a všechno ostatní. Tihle lidé nebudou spolupracovat na nějakém světovém plánu, protože to nemají v povaze. Až sem má vést kritické myšelní.
Člověk ovšem musí ve svém kritickém myšlení zajít hodně daleko, a mít hodně odvahy, aby si dokázal připustit, že svět ve skutečnosti nikdo neřídí, ale že se žene do neznámých mlh budoucnosti, jejíž podobu se někteří více či méně neúspěšně snaží ovlivnit realizací svých plánů a snů. Je třeba hodně odvahy a hodně rozumu, aby člověk připustil, že tam nahoře to opravdu nikdo neplánuje, ale že i ti, kteří se tváří, že něco plánují, tak činí jenom ve víře a naději, že se možná částečně splní, co si vymysleli. Vyžaduje to nesmírnou sílu, nepropadnout skepsi a depresi a nihilismu tváří v tvář poznání reality, již nikdo z nás není schopen velkou měrou ovlivnit. I v tisícovkách let lidské historie jsou dnes nejhrůznější války ve snaze nastolit věčnou říši pouze poznámkou v učebnici. Co teprve v miliardách let existence vesmíru. A nebude tomu jinak ani s dějinami dnešních dní.
Nakonec, je dobře, že si mě ten člověk odebral z přátel, alespoň jsem to nemusel dělat já, a mít z toho špatný pocit. Udělal bych to, to neskrývám, ale ve své vstřícnosti bych se tím zbytečně zatěžoval. Takhle je to lepší. Nemám totiž rád hloupé lidi. A nemám rád lidi sobecké a sebestředné. Snažím se obklopovat těmi, kteří jsou chytřejší, moudřejší a morálnější, prostě lepší, než jsem já, abych před sebou měl vždycky výzvu se zlepšovat. Doufám, že ti, kteří kolem mě zůstávají, takoví jsou.