Byl jsem tu
Šel jsem po zimní ulici a díval se na stopy ve sněhu a kresbičky na závějích na kapotách aut, v námraze na sklech autobusových čekáren. A vzpomněl jsem si na téma, které mi proběhlo hlavou před nějakým časem.
Nedávno jsem přemýšlel o nápisech na zdech… ne o moderním graffiti, i když i to v rámci zamyšlení lze vzít v potaz. Přemýšlel jsem o tom, čemu se říká latrinálie, o nápisech, heslech a vzkazech na veřejných toaletách, v podchodech, na zastávkách… na stromech… tedy o tom, čemu se říkalo graffiti (v jednotném čísle graffito) původně. „Romanes eunt domus.“
Nejsem, alespoň zatím, expert na soudobý folklór, na tu skutečnou každodenní lidovou tvořivost, z níž pramení podoba vzkazů zanechaných na místech, kde nikdo nedává pozor. Myslím si, že podobu vzkazů ovlivňuje kultura a společnost, výchova i zkušenost jedince. Ale co skutečně motivuje lidi vzkazy zanechávat, to nevím.
Myslím si ale, že alespoň jeden dílek této motivace je následující. Vzkaz je zanechán, aby byl zanechán vzkaz. Není to však pouhý l’art-pour-l’artismus. Je to mnohem hlubší sdělení, a to jestli si to autor vzkazu uvědomuje či nikoliv.
Ať už je na stěně, v kmenu stromu, ve sněhu, zanecháno cokoliv, říká to jedno: byl jsem zde (myšleno genderově nespecificky). Sníh roztaje, strom odroste, stěny někdo umyje. Ale na tu krátkou chvíli a na tom jednom místě, na zlomek vteřiny v nekonečných érách a rozměrech vesmíru, pro kohokoliv, kdo se podívá, je to zvolání z plných plic: byl jsem tu! Nezáleží na jménu. Nezáleží na slovech či obrazcích. Byl jsem tu. Já. Člověk. A ty, kdož se díváš, budiž svědkem. Ty, kdož se díváš, i ty jsi tu byl. Ty. Člověk.
Robin Williams ve filmu Dead Poets Society řekl něco, co se sem hodí: „Poezii nečteme a nepíšeme, protože je to roztomilé. Píšeme a čteme poezii, protože jsme součástí lidstva. A lidstvo je naplněné vášní. Medicína, právo, obchod, strojírenství, to jsou vznešené snahy nezbytné pro zachování života. Ale poezie, krása, romance, láska… pro ně žijeme.“
Tak jsem ve sněhu taky zanechal vzkaz. Je jedno, co pro koho znamená, a co znamená pro mě. To jediné důležité, co říká, je, že jsem tu byl. Tehdy a tam, v jednom bodě a okamžiku ze všech časů a ze všech míst v celém vesmíru. Proto zanecháváme vzkazy na stěnách. Proto po sobě zanecháváme stopy. Ne aby po nás něco zůstalo, ne abychom někomu něco sdělili. Zanecháváme vzkazy, abychom do světa zvolali: byl jsem tu.