Úvahy
The Alternative
I heard many voices cry out in terror and then suddenly get silenced. Or however the quote goes. The fact is there was a great outcry against parkour becoming another discipline of gymnastics under the Federation International de Gymnastique (or FIG for short), though it was for nothing as it was too late for that kind of action. Right now, after it became reality, it seems everything and everyone is silent. All the sharp quick-witted statements disappeared and turned into something different, either the excuses of those who are joining FIG, or the silent piping and thinking of the rest (I should point out that I understand both sides, as I understand the reasons, even though I strongly disagree with those who, to put it bluntly, sold out).
Ravings of an insane traceur
“Even the purest idea gets corrupted, and the only way to not let it happen is to never conceive of that idea in the first place.” With this statement noted on a random piece of paper, I once again wrote, after a very long pause, something about parkour. Or did I?
Parkour is a movement art
or An open letter to first and second generation practitioners of parkour, freerunning and l’art du déplacement, as well as to those who lead and change the world not because they want to, but because they were chosen to by others.
The title says it, so if you don’t have time, you can leave it as it stands. But to get the nuances, you are welcome to read on.
Parkour is not gymnastics. Parkour is not a sport. But, parkour is not just parkour, a purely unique discipline existing on its own. And for it not to just survive, but to thrive, we all need to realize that it is a part of human experience, part of human knowledge. We have to realize that it belongs, that we belong, for it to belong.
Parkour a móda, aneb jak jsem asi zestárl
Kdysi dávno, předávno, jsem napsal, že přístup k parkouru, a tím pádem parkour, se neustále mění, jako se mění móda. Vždy jsem měl ale pocit, že ve spojení s parkourem mluvíme o nějaké formě efektivního pohybu.
V přirovnání s módou jsem tehdy chtěl jen naznačit, že se prostě přístup k věci neustále mění, nejčastěji podle toho, jak naznačí nějaké celebrity a vůdčí osobnosti. Všichni totiž víme, že móda a rozum nejdou moc dohromady. Tak nějak jsem ale předpokládal, že v případě parkouru vždy dohromady nejvíce půjdou rozum a efektivita, rozum a účelnost, rozum a pohodlí.
Celý článek »
K tématu placených tréninků aneb Obrana Sokratova
Pohled na věc je dán tím, co známe. Ničím jiným. Můžeme chtít být sebevíc objektivní, každý další poznatek současné vědy a každý další závěr našeho vlastního rozumu nás ale vede k přesvědčení, že vždy vnímáme a hodnotíme subjektivně, a navíc ještě propůjčujeme výsledku výklad vlastním úhlem pohledu. Prostě si výsledek upravujeme podle svého, naprosto nevědomě, jen tím, jakým pohledem se na něj díváme. Nechci ale do Platónovy jeskyně zapadnout příliš hluboko, raději se tedy podívejme na konkrétní důvod, proč jsem napsal takový úvod – na platbu za parkurové tréninky.
Celý článek »
Dvě otázky související s parkourovými parky, na něž bych chtěl znát odpovědi
Když mi Gabriel poprvé řekl o možnosti postavit parkourový park ve spolupráci s Lappsetem, reagoval jsem negativně. Ano, jsem proti Lappsetu zaujatý. Mé antipatie jim patří už od začátku. Od toho prvního promo videa s rozviklanými překážkami z naprosto nevhodných materiálů. Nepopírám, že se mohli zlepšit. Ale jejich další vystupování (alespoň z mé zkušenosti) ve mně utvrdilo jednoznačný názor. Lappset je firma jako většina jiných – chce prostě vydělat. A jako u většiny jiných bez ohledu na cokoliv a kohokoliv. V tomto případě je ale čímkoliv parkour a kýmkoliv traceuři.
Celý článek »
Strom
Když jsem tento článek psal, ale hlavně zpětně četl, uvědomoval jsem si, že se mi v něm nepodařilo obsáhnout úplně vše, co jsem chtěl. A tak, i přestože si myslím, že odpovídá mému obvyklému stylu, může se zdát trochu nejednotný a roztěkaný, a hlavně neobsahuje úplně vše, co jsem chtěl vyjádřit. Nezbývá mi, než doufat, že si čtenáři domyslí, co všechno jsem říci chtěl. Koneckonců, od toho jsou metafory, ne..?
Ať už jsou ale soudržnost tohoto článku či jeho podoba jakkoliv spekulativní, věřím, že alespoň trochu reaguje na to, co se mnoha zkušenějším (ale i méně zkušeným a dostatečně přemýšlivým) traceurům objevuje a odehrává v mysli: jaká je dnešní parkourová doba, jaká byla dříve, ale hlavně a především, PROČ na to musíme neustále myslet a CO s danou situací můžeme udělat? Alespoň trochu jsem se všech těchto problémů chtěl dotknout v článku, v němž se parkour stává košatým stromem uprostřed lesa, tvořeného všemi poznatky, myšlenkami a názory světa.
To be strong to make good videos
Když se dívám na současnou nespokojenost zkušenějších se začínajícími traceury, nezbývá mi, než se pousmát a vytáhnout starší frázičku, kterou jsem si zapsal mezi poznámky a nikdy řádne nerozvedl – to be strong to make good videos.
V hlavě a na Petrově NASRÁNO
Příběh na pozadí
Je to pár dní, co jsem si byl zatrénovat na Petrově. Všichni, kdo někdy aspoň navštívili Brno, moc dobře ví, co je to za místo. Není to tak dávno, co byl celý prostor zrekonstruován do podoby, která přitahuje mnohé návštěvníky města. Petrov je díky této rekonstrukci v podstatě první zastávkou všech traceurů i freerunnerů, kteří do Brna zavítají.
Terasy pod Petrovem jsou prostě úžasným místem se spoustou příležitostí, ale také s neustále probíhající renovací. Jedna z nich zasáhla i prostor, pro který se vžily názvy jako Dva šutry, Kameny a podobně, to kvůli dvěma velkým kamenům, které mnozí využívali právě při svých skocích. Dva kameny jsou teď již minulostí a když vyjdete po schodech, spatříte v podstatě rovnou plochu plnou laviček, chodníčků a roztomilých malých trávníčků mezi nimi. A i když kameny ve skutečnosti zmizely, trávníky zůstávají kamenem úrazu pořád.
I policajt je jen člověk
Přestože to tak nemusí vypadat, i ten policajt, který prochází městem a stráží zákon a pořádek, je za uniformou a odznakem stále ještě a jen člověkem. A přesně o to mi jde v tomto článku – o střet s policií, který je, parafrází na klasika, konfliktem jednoznačně nevyhnutelným.
Toto je článek o šesti různých setkáních s policií v mé parkourové historii. Šest rozdílných momentů, šest různých druhů interakce. Co z toho? Představa o tom, jak to vlastně s policií je…