Žádná Země pro chytré lidi
Kdysi dávno, když ještě západní společnost neznala celý svět, ale věděla, že kdesi za oceánem je nějaký „prázdný“ kontinent, se několik lidí rozhodlo, že toho mají dost a vydají se vytvořit nový stát, kde by mohli žít, realizovat své vize, a tak vůbec.
Dnes už známe celou naši planetu, a není moc míst, kam by bylo možné odejít, když chce člověk zmizet z civilizace a začít znovu. V podstatě to možná ani nejde. Každopádně, s trochou rozumové úvahy – nestálo by za to prostě někde začít znovu?
Píseň, melodie
Na jasné noční letní obloze črtají padající hvězdy zářivé linky. Do zad šimrá tráva a luční kvítí a možná nějaký ten zbloudilý brouk.
Ležím na zádech a dívám se vzhůru, na hvězdy, skutečné i ty falešné, padající. A přemýšlím o nich… i o Nich.
Mávnutí motýlích křídel: důsledky lidského jednání
Žijeme v obrovském propojeném světě. V éře, kde je mnohé na dosah, a to nejvzdálenější maximálně pár hodin cesty. A přece si to mnozí neuvědomují.
Mluví o tom politici a ekonomové, vědci a učitelé, komentátoři i autoři literatury. Mluví o globální společnosti. Ve skutečnosti je však velmi málo lidí, kteří dokáží uvažovat v globálních pojmech. Naprostá většina s tím ještě ani nezačala. A přitom je propojení světa tak velké a tak reálné už teď.
Konec časů
Velká část naší populární tvorby přelomu 20. a 21. století pracuje s tématem konce světa, nebo spíše konce civilizace, a života poté – postapokalypsou. Je to docela přirozené – přestože jsme na pomyslném dosavadním vrcholu technologie a blahobytu, a stále stoupáme vzhůru, je lidstvo stále křehkou strukturou, se kterou otřásají neustálé hrozby nemocí, přírodních katastrof nebo sebezničujících válek.
Při příležitosti objevu gravitačních vln
Před mnoha a mnoha lety předpověděla teorie jednoho člověka, který naprosto zjevně předběhl svou dobu, vlny gravitace, které se šíří napříč vesmírem a ovlivňují vše, co zasáhnou. Jsou jako vlny na vodě, když do ní hodíte kámen – taky se šíří všemi směry a zblízka jsou naprosto zjevné, ale když se podíváte z letadla, máte co dělat, abyste vůbec viděli rybník, natož pak vlny na něm. A přece jsme je, podle všeho, dokázali najít.
A při té příležitosti jsem se nechal inspirovat, a trochu netradičně v angličtině (byť poněkud jednoduché) jsem se nechal unést…
4.0: co přinese další průmyslová revoluce
Neustálý pokrok na poli výpočetních technologií, stálý nárůst automatizace výroby, distribuce i každodenních činností, nové materiály a další vývoj podle řady analytiků povedou k nové průmyslové revoluci (údajně už čtvrté, případně se používá termín „průmysl 4.0“). Největší podíl na tom budou mít pravděpodobně výpočetní technologie a to, co označujeme za specializovanou AI, a později jeden z velkých snů dneška, AI obecná, to vše vždy ve spojení s automatizací… v podstatě všeho.
Pokud pomineme možnost vzbouření strojů (s tím se obraťte jinam, například k různým dílům sci-fi autorů), co od takové průmyslové revoluce můžeme čekat?
Objevené sprostonárodní příběhy
V jedné staré skříni v jednom starém domě na venkově jsem objevil dvě stránky obsahující dva sprostonárodní příběhy. Datum neznámé. Autor neznámý. Ale vzhledem k vzhledu stran a dávno vybledlému písmu tisku z psacího stroje, a také s ohledem na další obsah zmíněné skříně, lze usuzovat, že jde nejspíš o tvorbu z dob komunismu v Česku.
A tak jsem ty dvě stránky vzal a přepsal je co nejvěrněji (přičemž jsem ovšem opravil chyby a provedl pár nepatrných změn) k dalšímu pobavení národa a jako artefakt jiného času.
VAROVÁNÍ: vzhledem k povaze těchto děl není čtení obsahu vhodné pro mladší 15 let. Na druhou stranu, zas tak hrozné to není, takže si nemyslím, že by to vůbec mohlo někoho pohoršovat.
Postup proti teroru
Postup proti teroru aneb Kdo má odpovědnost za obranu společnosti
Naše médii poblázněná společnost, nebo aspoň některé její části, se zdá propadat panice. Zatím ve Francii, v Paříži, aspoň podle mých informací, strach nevládne. Místní obyvatelé nejsou ochotní podlehnout tlaku teroru, a i když zde platí stav nouze, život se pomalu vrací do normálních kolejí. Důkazem je i nové prohlášení prezidenta Francie, v němž se jasně vyjadřuje pro příjem současné vlny uprchlíků, čímž navazuje na dlouholetou tradici Francie stavět se k přistěhovalcům pozitivně. A to je dobře.
Není však nijak zvláštní, že lidé mají strach. Strach je přirozený. A nakonec je i užitečný, pokud ho umíme vyhodnotit a rozvážně, s rozumem, na něj reagovat. Tato úvaha, vyplývající z rozumové analýzy strachu, je založená na mých zkušenostech a názorech expertů a absolventů oboru SEBS FSpS Masarykovy univerzity. Samozřejmě je to úvaha částečně idealistická, která věří ve fungování systému, ale přesto, alespoň se pokouší hledat řešení, které zakládá na rozumu, nikoliv na panice.
Informace ke hvězdám
Poslední dobou jsem několikrát od uznávaných vědců zaslechl, že s ohledem na nové poznatky o planetárních systémech ve vesmíru je docela dobře možná skutečnost, že jsme zatím ve vesmíru nenašli žádný inteligentní život, protože MY jsme ten první inteligentní život, který se stihl vyvinout. Všechny ostatní civilizace vesmíru tedy možná přijdou až po nás. No není to zábavné? Představte si všechny ty sci-fi filmy, hry a knihy, kde hrdinové objeví pozůstatky prastaré prvotní vesmírné civilizace. Co kdyby to nebyli lidé objevující mimozemšťany? Ne. Ti hrdinové jsou nějací mimozemšťani daleko v budoucnosti, a ta prastará civilizace, to jsme my…
Ale protože lidstvo čelí kvůli technologii celé řadě problémů (nebo teprve bude), přemýšlel jsem o jiných možnostech formování a osidlování vesmíru. Protože… co když se nikdy nedostaneme přes tu magickou hranici a nestaneme se vesmírnou rasou..?
Čas na éru kritického myšlení
„Víte co je smutné? Že internet, který měl sloužit k svobodnému šíření informací a taky k němu vlastně slouží se ale bohužel stal nástrojem pro šíření neověřených dezinformací! Protože lidi jsou prostě dementní tupé stádo ovcí, které sdílí dvěma kliknutími pičoviny bez toho aniž by si je jakkoliv a kdekoliv ověřily a přispívají tak k šíření tohoto dezinformačního moru.“
Marek Kaňok, kterého možná někteří prehistoričtí čeští traceuři (jako třeba já) znají také pod přezdívkou Raven, vyjádřil těmito prostými slovy skutečnost, ke které se vyjadřuji už poměrně dlouho, na kterou jsem několikrát reagoval, ale kterou jsem, aspoň myslím, ještě ani jednou nevyzval na souboj v samostatném článku. Ale právě Ravenův příspěvek na Facebooku vyvolal diskuzi, z níž vzešla celá řada názorů včetně těch mých, z nichž hodlám v tomto textu čerpat.