Příští tři měsíce
Bohužel i mne potkal osud některých traceurů, kteří se museli porvat s těžkým fyzickým problémem, zasahujícím do jejich tréninku. Pro mě je tím problémem kýla, jež mě na tři měsíce vyřadila z jakékoliv fyzické námahy…
Síla traceura pochází především z jeho tréninku. Z přípravy, které věnuje obrovské množství času i úsilí předtím, než se rozběhne do svého prostředí. A i pak je fyzická příprava tím nejdůležitějším, co traceur má.
Ve skutečném životě totiž nestačí, že skáčete přes zábradlí, budete potřebovat spíše skutečnou sílu. Určitě ponesete víc skříní, než kolik smysluplně přeskočíte zábradlí. Tady přestanu kroužit a odhalím, co je za tím vším. Nedávno jsem, přestože posiluji, zjistil, že mám kýlu. Tady by mi bylo jen nějaké skákání úplně k ničemu a musím říct, že ani posilování v takové míře, jakou jsem nastavil, nebylo dostatečné pro to, co jsem se rozhodl dělat.
Jak možná tušíte, ze zranění, která se mohou člověku stát, je tohle jedno z těch děsivých. Pokud jsem to pochopil správně, kýla má něco společného s břišními svaly, které jsou zapojené v podstatě do každého lidského pohybu. Od okamžiku stanovení diagnózy a naplánování operace pro mě začaly téměř tři mesíce NAPROSTO BEZ FYZICKÉ NÁMAHY. A to znamená nejen bez jakéhokoliv nošení čehokoliv těžkého, ale, samozřejmě, i jakéhokoliv fyzického tréninku.
Tři měsíce bez tréninku, to je jako začít úplně od začátku. Ovšem, člověk by neměl hledat, co nemůže a co nedokáže. Naopak by měl pracovat na tom, na čem pracovat může. Pro mě to bude teorie parkouru, psaní, překlady, diskuze… A za tři měsíce se, aspoň s těmi, kteří přežijí drsnou zimu ( 😉 ), uvidíme na tréninku.
Do té doby všem vám zdar…