Věčný protichod
22/12/2013 | Poezie
Vzhledem k literárnímu kódu, tedy k tomu, že v poezii se ukrývá něco, co autor zamýšlí, něco, co nezamýšlí, a něco, co tam vidí každý jednotlivý čtenář, co tam autor nevložil úmyslně ani neúmyslně… si říkám “co tím chtěl básník říct?”…
Věčný protichod
Když táhnu, tak tlačíš
Když tlačím, tak táhneš
A mezi námi zůstává
Navždy délka neměnná.
Když tlačíš, tak táhnu
Když táhneš, tak tlačím
A vůbec nic nám nebrání
V nekonečném střídání
Při společném řezání…
… dokud se dřevo nerozdělí.
Jan “Joanis” Haluza (12/2013)
Markus Arbeit says:
Cau delam zacacetnickej parkour
07/01/2014 at 19:57