Na nákupech

Přede mnou se otevřou automatická dvířka. Namísto příjemné obsluhy mě vítají velké barevné nápisy “SLEVA”, “AKCE”, “NAVÍC ZDARMA…”, “VÝPRODEJ”, a kdovíco ještě. Vánoce jsou sice až za měsíc, ale několik reklam s obrázky malých dětí a chlupatých zvířátek už mě lákají k předvánočním nákupům.

Ve velkém drátěném koši leží naházené boty. Sotva bych se na ně podíval, ještě si je koupit. Můj názor zřejmě nesdílí skupinka obtloustlých paní, které se snaží navzájem si sebrat jednotlivé kusy, aby získaly pár. Mohlo by to připomínat brutálnější pexeso.
O dva kroky dál jsou, pokud neradi chodíte naboso, v podobném koši ponožky. Ty jsou sice už v páru, ale bojuje se o ně stejně. Kdo by taky byl vděčný za růžové, o tři čísla větší? Stařík zjevně ne a tak se pokouší ukrást ty modré nepozorné matce s dítětem.
Vedle… a hele, levný džíny? Jedny bych zrovna potřeboval. Takže nasadit lokty a vzhůru ke komínku. Snad budou mít správnou velikost. Ani statný čtyřicátník mě nezastaví při mém boji o kalhoty za 500 korun.

Procházím podél malého betonového přístřešku uprostřed sídliště. Pod ním stojí šedé popelnice – jako obyčejně je jich pět. Dnes u jedné z nich stojí stařenka a postarší pán. Nestrkají se, nehulákají, tiše se přehrabují černými igelitovými pytli. Paní se poštěstilo, z banánových slupek se vynořuje ruka se starou bordeaux kozačkou. V zápětí pán vedle ní vytahuje druhou a s děravým úsměvem ji podává stařeně. Když už se zdá, že tahle popelnice žádný další poklad neskrývá, přesunou se k další. Ještě než mi zmizí z dohledu, vidím, jak se k nim mlčky připojuje další muž, starý, neoholený a špinavý… Chybí tu snad jen ten obrázek s chlupatou čivavou nebo malým dítětem…

Johnas Branch (11/2006)

Zanechat vzkaz