Revoluce populace
Lidská populace se neustále rozšiřuje. Jen těžko si dnes lze představit, že před desítkami tisíc let bylo lidstvo na pokraji vyhubení, se zástupci počítanými na stovky. Přes sedm miliard dnes a, pokud predikce vyjdou, deset miliard lidí do roku 2050 je proti úsvitu našeho druhu téměř neuvěřitelný rozdíl.
Fascinující (ačkoliv ne úplně překvapivý) je průběh populační křivky. V podstatě do průmyslové revoluce byl nárůst počtu lidských obyvatel planety relativně lineární. Lidí přibývalo každým rokem, ale počet se zvyšoval pomalu, a tak zatímco v roce 0 je lidská populace odhadovaná na 150-300 miliónů jedinců, kolem roku 1800 to ještě nebyla ani celá miliarda. Pak se ale věci změnily a z miliardy v roce 1800 jsme se dostali na více než sedm miliard v roce 2000.
Za neuvěřitelnou populační explozí v posledních stovkách let stojí technologie, konkrétně především medicína. Úmrtnost dětí byla historicky vždy vysoká, stejně jako úmrtnost matek při porodu, proto pro přežití druhu existoval biologický tlak, aby ženy, které porod přežily, měly dětí co nejvíce. Jde o prosté zvýšení šancí – pokud víte, že šance dítěte na přežití je padesát procent, je jistější mít dětí víc, protože jedno z nich v téhle brutální loterii (nejspíš) přežije.
Technologická revoluce zvýšila šance na přežití matek i dětí o desítky procent během desítek let. Objevy v rámci lékařství a hygieny, ale třeba i vyšší životní úroveň a tedy lepší strava a bydlení, umožnily přežít mnohem vyššímu počtu narozených dětí než kdy dřív. Kulturní reakce na tento fakt však přišla mnohem později, proto zatímco dřív se narodilo pět dětí a přežily dvě, najednou přežily čtyři, a to se opakovalo další generaci, a tak dál. Během několika generací se tak populace prostě znásobila.
Tento rozvoj byl ovšem omezen na velmi úzké části světa, oblasti „západní civilizace“. Británie, některé části Spojených států, kontinentální Evropa. Další a další objevy však umožnily stejný trend v dalších oblastech, postupně postihuje v podstatě celou planetu.
Kulturní trend ovšem nakonec na technologii zareagoval a porodnost v oblastech s vysokou životní úrovní se začala snižovat. Dnes je obvyklé, že v zemích civilizovaného světa data ukazují průměrně jen něco málo přes jedno dítě na každý pár rodičů. Není tomu tak všude, ale lze předpokládat, že k podobným změnám dojde i v oblastech, které dnes považujeme za rozvíjející se, dříve nebo později, jakmile dojde ke kulturnímu uvědomění, že věci se už s jistotou mají trochu jinak než dřív.
Během nejbližších let dojde k překonání hranice osmi miliard lidí, především díky Číně a Indii. K deseti miliardám v dalších letech přispěje ve velkém také dnes ještě s místními konflikty a smrtelnými nemocemi se potýkající Afrika. Miliarda v roce 1800, dvě miliardy v roce 1900, sedm v roce 2000. V roce 2050… deset miliard.
Když po tomto výčtu zmíním slovo ekologie, určitě se najdou ti, kteří hned pochopí, kam mířím. Mířím k názoru, který je určitě kontroverzní, ale k názoru, který bude nakonec podpořen kulturním trendem.
Různé výpočty ukazují různé výsledky, ale vezměme v potaz ty relativně nejoptimističtější: současná produkce (především potravin, ale i dalších nezbytných položek) je schopná naplnit potřeby deseti miliard lidí, pokud zlepšíme logistiku. Jednoduše řečeno, deset miliard lidí bychom uživili už nyní. A za pár desítek let se jistě zvýší efektivita všech zapojených částí řetězce, od pěstování přes zpracování až po distribuci.
Do toho nás však straší neustálá hrozba klimatických změn, i proto je ekologické chování nedílnou součástí životního postoje současného inteligentního člověka. Výnosy se mohou zvyšovat, ale pokud si nedáme pozor, ztráty úrod, plodných oblastí, nebo dokonce plošné vymírání nepostradatelných součástí ekosystémů (například včelstev), mohou jakoukoliv budoucí rezervu produkce výrazně narušit. Ohleduplnost k životnímu prostředí proto stojí velmi vysoko na žebříčku etiky, ne-li na samém vrcholu.
I když jsme schopni nakrmit lidskou populaci, víme, že se tak neděje. Hlad, a když ne ten, pak nedostatek další péče, ale hlavně neexistující přístup k čisté vodě, zabíjí ročně milióny. Téměř miliarda lidí totiž vůbec nemá pravidelný přístup k čisté pitné vodě! Víme také, že přes veškeré snahy dochází ke znečišťování životního prostředí a bude k němu docházet nadále.
Představte si, že by lidská populace existovala v rozsahu podobném počátku 20. století. Řekněme třetina současného počtu, plus mínus tedy 2,5 miliardy lidí. Co by to znamenalo? Snížení produkce veškerých odpadů a veškerého znečištění zhruba o padesát procent. Dostatek potravin, vody i léků pro všechny. A nedotčenou přírodu ne v několika skvrnách na mapě, ale všude kolem, téměř na dosah ruky. Nádherný čistý svět pro jeho obyvatele, lidské i všechny ostatní, inteligentní či nikoliv.
Ano, mluvím o pozvolné redukci lidské populace. Ať už děláte v rámci ekologie cokoliv, nemůžete popřít, že menší populace bude mít menší dopad. Samozřejmě to nelze konkretizovat, protože průměr je průměr, nikdo nemá 1,5 dítěte – někdo děti nemá vůbec, někdo má děti tři – ale dá se říct, že rodina se třemi a více dětmi je prostě a jednoduše neekologická, ať si třídí odpad, jezdí elektromobilem a ohřívá vodu solárními panely na střeše sebevíc.
Inovace ve všech oborech lidských činností postupně přivedla lidi k pochopení situace a nakonec k přirozenému snížení porodnosti. Ať už současná automatizace (neboli průmyslová revoluce 4.0) je vítaná nebo obávaná, rozhodně podpoří další snižování potřeby lidské síly. Ostatně, když budou většinu práce dělat stroje, k čemu mít tolik lidí, že? Je tedy možné, že postupně se koeficient růstu populace pousne z jedna celá něco na nula celá a pár desetin, a možná i níže. Další inovace nakonec změní trendy ve společnosti a nakonec, pokud to ještě bude možné, zachrání životní prostředí prostě tím, že nás nebude tolik. Ale bylo by to na místě už teď. Když už ne snížit, tak aspoň nezvyšovat. Populační exploze v západním světě už dávno přešla. Některé země ji teprve prožívají nebo ještě prožijí. Možná by tedy bylo na místě se zamyslet, jestli si opravdu musíte pořídit další dítě. Ne, opravdu to, že budete mít tři nebo čtyři děti, nás před tím, že Číňanů a Indu je proti nám třikrát tolik, nezachrání. Ale možná ta jedna neexistence pomůže zachovat svět pro generace dítěte vašeho dítěte.
Jistě, někde ještě populace roste a poroste, ale i to se (dřív nebo později) změní. A být na začátku té změny, aspoň tady, je rozhodně záslužné. Jde jen o to, kdo dokáže přemýšlet sám za sebe (ovšem nejen sám o sobě) dostatečně dopředu, a kdo se prostě nechá dotlačit ke změně hodnot postupem času, protože mu nic jiného nezbývá.
Nakonec, dvě miliardy lidí někdy v roce 2200 není zase tak málo. V mnoha bodech historie i prehistorie nás bylo mnohem míň, a stejně jsme přežili. A to jsme neměli ústřední topení a vodovod a obchoďáky s jahodami uprostřed zimy a internet s návody na jakoukoliv činnost, kterou je potřeba udělat… a v té daleké budoucnosti určitě mnohem víc, třeba meziplanetární cestování. On nás technologický vývoj k tomu stejně dotlačí. A jestli pro potomky našich potomků ještě zbude nějaká obyvatelná planeta, mohl by to být zatraceně hezký svět. To ale teď musíme přestat s výmluvami, musíme teď přestat myslet jen sami na sebe. Musíme s tím začít něco dělat. Teď. Mít jedno dítě namísto tří je docela slušný, uvědomělý a výjimečně obětavý krok k lepší budoucnosti nejen lidstva, ale celé Země.