Parkour is a movement art

or An open letter to first and second generation practitioners of parkour, freerunning and l’art du déplacement, as well as to those who lead and change the world not because they want to, but because they were chosen to by others.

The title says it, so if you don’t have time, you can leave it as it stands. But to get the nuances, you are welcome to read on.

Parkour is not gymnastics. Parkour is not a sport. But, parkour is not just parkour, a purely unique discipline existing on its own. And for it not to just survive, but to thrive, we all need to realize that it is a part of human experience, part of human knowledge. We have to realize that it belongs, that we belong, for it to belong.

Celý článek »

Ovoce zelenina

Tato báseň začíná historkou… Seděli jsme večer u ohně, na slavnostech jara, a mě napadlo donést Katce opečený klobás, protože zatímco my jsme už slavili jaro, ona musela ještě uklidit a zavřít hospodu. Ona mi za to výměnou dala pomeranč… Symbolika je docela zjevná, ale kdyby náhodou někomu nebyl jasný ten pomeranč, jak řekl Kuba: “to znamená, že si ho máš vymačkat.” Další ráno jsem se probudil a začal přemýšlet, co se na pomeranč rýmuje. Internet mi nebyl nic moc platný, a ani skupinová inteligence (rozuměj okruh přátel na sociálních sítítch) nevymyslel nic lepšího než ‘ranč’. Až teprve spolupracovník Honza navrhl ‘zlý komanč’. Zbytek je hra se slovy…

Jan “Joanis” Haluza (5/2017)

Integrita, obživa a výdělek

Někdy si říkám, že to není moc dobře, když jsem si jako zálibu vybral… sport, pohybovou disciplínu, myšlenkový systém… parkour. Zatímco ti, kteří se baví fotbalem, počítačovými hrami nebo stavěním leteckých modelů, se prostě řídí danými pravidly, nebo se neřídí pravidly žádnými, parkour je sepjat s objemným komplexem myšlenek, nebo, v běžné řeči, s vlastní filosofií. A tak zatímco jinde je možné jít dál a zajít, kam až to jde (a všechno ostatní je přes čáru), v parkouru je třeba se ohlížet na myšlenky a ptát se na to, zda se ještě držíme myšlenek původních, nebo pokud ne, zda je rozvíjíme dobře či už jsme zašli příliš daleko. Není třeba vyloženě na hranice brát ohledy, protože žádné přesně dané nejsou, všechno je záležitostí vyjednávání, zda je to podle koho (a podle svědomí) ještě v pořádku.

Celý článek »

Duet

Někdy vzniknou básně spontánně, někdy jde o hodiny práce na kompozici. Tak nebo tak, již z nástroje, který poezie používá, z jazyka, plyne, že je abstraktní. Řeč nikdy není definitivní a podobu představ si musí každý dotvořit sám. Jak je to s řečí, je to i s poezií.

Jan “Joanis” Haluza (1/2017)

Vesmírná rasa: Drazí obyvatelé Země

 „Nyní předáváme slovo do terénu našemu korespondentovi Lvu Slovakovi. Lve?“

 Uměle vytvořené, simulované trojrozměrné studio, odkud ve virtuální realitě vysílal vědecký pořad nazvaný prostě Budoucnost (v čele s hlavním moderátorem, pravidelně proměnlivým avatarem umělé inteligence Albertem ME-417), vystřídalo prostředí, jehož účelnost byla jasným důkazem, že v tomto záběru je nepochybně realita. Možnost volby úhlů kamer a otáčení pohledu v rozsahu lidských limitů pohybu hlavy ovšem zůstala zachována – bez dronů, bublinových 360° kamer a kamerových svazků, ale vždy s ohledem na lidské možnosti, by VR televize existovat ani nemohla.

Celý článek »

Vesmírná rasa

 Dostat raketu do vesmíru není vůbec snadné. Ale, a to hlavně, není to vůbec levné. I při použití nejúčinnějších metod současnosti zaplatíte za let půl kila materiálu na oběžnou dráhu přes 2500 amerických dolarů. Ve srovnání s minulostí je to směšná částka (protože oproti začátkům dobývání vesmíru jde o méně než pětinovou hodnotu). Přesto, když se všechno sečte, vyslat na oběžnou dráhu nejlepší současnou raketu stojí celkem skoro 100 000 000 dolarů, a to s nákladem pouhých 8 tun (zbývajících 1500 tun tvoří raketa sama plus pohonné hmoty). Postavit vesmírný výtah, tedy prostě výtah přímo na oběžnou dráhu, což by bylo zatraceně levné řešení, je bohužel sen ještě na mnoho desítek, možná i stovek, let, protože dostatečně silné materiály jsou stále opravdu jen v říši snů.

Celý článek »

3:0

Den jako každý jiný…

Jan “Joanis” Haluza (11/2016)

Příští zastávka: Mendlovo náměstí

Jsou chvíle, které stojí za to si vyfotit, nebo natočit, aby je člověk měl na památku. Jenže pro mě byl vždycky důležitější prožitek, pocity, emoce, myšlenky, než vzhled a podoba situace. Proto když jsem jednou ráno seděl v šalině a sledoval za oknem se odehrávající scénu ze života, nevytáhl jsem z kapsy mobil ale zápisník, a namísto fotky jsem pořídil básničku.

Jan “Joanis” Haluza (10/2016)

Mílové boty (a cesta k altruismu skrze konflikt)

Jaká technologie by dokázala udělat z lidstva lidstvo pozitivní? Co by umožnilo najít a vytáhnout na světlo to nejlepší skryté v nás? Snad neomezený zdroj energie? Perpetuum mobile, které by nás přivedlo k ukončení veškerého nedostatku hmotných potřeb? Nebo propojení mozku s počítačem, s informační databází pracující nesmírnou rychlostí, takže bychom měli odpověď na všechny otázky na dosah myšlenky a jistotu ve všech chvílích pochybností? Nebo..?

Celý článek »

Poslední, zhasni světla

Až se vás jednoho dne zeptají, proč je svět, jaký je, a proč jste dovolili, aby takový byl, budete mít odpověď? Já ji nemám a nevím, jestli ji někdy mít budu. Zato mám báseň…

Jan “Joanis” Haluza (9/2015)