Author archive
Podcast parkourového dinosaura #004
Čtvrtý podcast parkourového dinosaura je trochu odlehčený, ale přesto jde o důležité téma. Počítačové hry jsou součástí masové kultury, a zobrazení lidského (i nadlidského) pohybu v nich je tedy minimálně zábavou, a do jisté míry i určitým zobrazením přání, představ či zvyklostí… Jaké počítačové hry, v nichž je parkour, se mi vybaví? Poslechněte si PPKD #004.
Audio je dostupné na domovské stránce Podcastu parkourového dinosaura PPKD.net.
Zrození počátku
Světle šedým zbarvením podlahy, stěn i stropu připomínala místnost operační sál. I studené bílomodré světlo vyvolávalo dojem nemocniční sterility, až na to, že ozařovalo pouze střed místnosti, zatímco její okraje zůstávaly skryté ve stínech posetých různorodými barevnými skvrnami kontrolek, tlačítek a kláves, či miniaturních obrazovek.
Na strohém lůžku, v kuželu světla uprostřed místnosti, ležela, přes zvláštnost prostředí, spící mladá žena. Její dech byl pravidelný, klidný, ničím nerušený.
Problém s moly
Na problémy je třeba se dívat s nadhledem. Řešení pak přijde o to snadněji… anebo se namísto řešení objeví v mysli verše. Ale když už má člověk nadhled, aspoň se může, v jinak šedé všednodennosti, svému problému od srdce zasmát.
To jsem tedy jednou takhle stál na zastávce a čekal na autobus, když jsem zavadil pohledem o malou dírku na mém tričku, která by odpovídala práci mola. Přiznávám ovšem, že ve skříni jsem žádné moly neobjevil…
Žádná Země pro chytré lidi
Kdysi dávno, když ještě západní společnost neznala celý svět, ale věděla, že kdesi za oceánem je nějaký „prázdný“ kontinent, se několik lidí rozhodlo, že toho mají dost a vydají se vytvořit nový stát, kde by mohli žít, realizovat své vize, a tak vůbec.
Dnes už známe celou naši planetu, a není moc míst, kam by bylo možné odejít, když chce člověk zmizet z civilizace a začít znovu. V podstatě to možná ani nejde. Každopádně, s trochou rozumové úvahy – nestálo by za to prostě někde začít znovu?
Píseň, melodie
Na jasné noční letní obloze črtají padající hvězdy zářivé linky. Do zad šimrá tráva a luční kvítí a možná nějaký ten zbloudilý brouk.
Ležím na zádech a dívám se vzhůru, na hvězdy, skutečné i ty falešné, padající. A přemýšlím o nich… i o Nich.
Mávnutí motýlích křídel: důsledky lidského jednání
Žijeme v obrovském propojeném světě. V éře, kde je mnohé na dosah, a to nejvzdálenější maximálně pár hodin cesty. A přece si to mnozí neuvědomují.
Mluví o tom politici a ekonomové, vědci a učitelé, komentátoři i autoři literatury. Mluví o globální společnosti. Ve skutečnosti je však velmi málo lidí, kteří dokáží uvažovat v globálních pojmech. Naprostá většina s tím ještě ani nezačala. A přitom je propojení světa tak velké a tak reálné už teď.
Konec časů
Velká část naší populární tvorby přelomu 20. a 21. století pracuje s tématem konce světa, nebo spíše konce civilizace, a života poté – postapokalypsou. Je to docela přirozené – přestože jsme na pomyslném dosavadním vrcholu technologie a blahobytu, a stále stoupáme vzhůru, je lidstvo stále křehkou strukturou, se kterou otřásají neustálé hrozby nemocí, přírodních katastrof nebo sebezničujících válek.
Při příležitosti objevu gravitačních vln
Před mnoha a mnoha lety předpověděla teorie jednoho člověka, který naprosto zjevně předběhl svou dobu, vlny gravitace, které se šíří napříč vesmírem a ovlivňují vše, co zasáhnou. Jsou jako vlny na vodě, když do ní hodíte kámen – taky se šíří všemi směry a zblízka jsou naprosto zjevné, ale když se podíváte z letadla, máte co dělat, abyste vůbec viděli rybník, natož pak vlny na něm. A přece jsme je, podle všeho, dokázali najít.
A při té příležitosti jsem se nechal inspirovat, a trochu netradičně v angličtině (byť poněkud jednoduché) jsem se nechal unést…
4.0: co přinese další průmyslová revoluce
Neustálý pokrok na poli výpočetních technologií, stálý nárůst automatizace výroby, distribuce i každodenních činností, nové materiály a další vývoj podle řady analytiků povedou k nové průmyslové revoluci (údajně už čtvrté, případně se používá termín „průmysl 4.0“). Největší podíl na tom budou mít pravděpodobně výpočetní technologie a to, co označujeme za specializovanou AI, a později jeden z velkých snů dneška, AI obecná, to vše vždy ve spojení s automatizací… v podstatě všeho.
Pokud pomineme možnost vzbouření strojů (s tím se obraťte jinam, například k různým dílům sci-fi autorů), co od takové průmyslové revoluce můžeme čekat?
Objevené sprostonárodní příběhy
V jedné staré skříni v jednom starém domě na venkově jsem objevil dvě stránky obsahující dva sprostonárodní příběhy. Datum neznámé. Autor neznámý. Ale vzhledem k vzhledu stran a dávno vybledlému písmu tisku z psacího stroje, a také s ohledem na další obsah zmíněné skříně, lze usuzovat, že jde nejspíš o tvorbu z dob komunismu v Česku.
A tak jsem ty dvě stránky vzal a přepsal je co nejvěrněji (přičemž jsem ovšem opravil chyby a provedl pár nepatrných změn) k dalšímu pobavení národa a jako artefakt jiného času.
VAROVÁNÍ: vzhledem k povaze těchto děl není čtení obsahu vhodné pro mladší 15 let. Na druhou stranu, zas tak hrozné to není, takže si nemyslím, že by to vůbec mohlo někoho pohoršovat.