Filosofie
Integrita, obživa a výdělek
Někdy si říkám, že to není moc dobře, když jsem si jako zálibu vybral… sport, pohybovou disciplínu, myšlenkový systém… parkour. Zatímco ti, kteří se baví fotbalem, počítačovými hrami nebo stavěním leteckých modelů, se prostě řídí danými pravidly, nebo se neřídí pravidly žádnými, parkour je sepjat s objemným komplexem myšlenek, nebo, v běžné řeči, s vlastní filosofií. A tak zatímco jinde je možné jít dál a zajít, kam až to jde (a všechno ostatní je přes čáru), v parkouru je třeba se ohlížet na myšlenky a ptát se na to, zda se ještě držíme myšlenek původních, nebo pokud ne, zda je rozvíjíme dobře či už jsme zašli příliš daleko. Není třeba vyloženě na hranice brát ohledy, protože žádné přesně dané nejsou, všechno je záležitostí vyjednávání, zda je to podle koho (a podle svědomí) ještě v pořádku.
Strom
Když jsem tento článek psal, ale hlavně zpětně četl, uvědomoval jsem si, že se mi v něm nepodařilo obsáhnout úplně vše, co jsem chtěl. A tak, i přestože si myslím, že odpovídá mému obvyklému stylu, může se zdát trochu nejednotný a roztěkaný, a hlavně neobsahuje úplně vše, co jsem chtěl vyjádřit. Nezbývá mi, než doufat, že si čtenáři domyslí, co všechno jsem říci chtěl. Koneckonců, od toho jsou metafory, ne..?
Ať už jsou ale soudržnost tohoto článku či jeho podoba jakkoliv spekulativní, věřím, že alespoň trochu reaguje na to, co se mnoha zkušenějším (ale i méně zkušeným a dostatečně přemýšlivým) traceurům objevuje a odehrává v mysli: jaká je dnešní parkourová doba, jaká byla dříve, ale hlavně a především, PROČ na to musíme neustále myslet a CO s danou situací můžeme udělat? Alespoň trochu jsem se všech těchto problémů chtěl dotknout v článku, v němž se parkour stává košatým stromem uprostřed lesa, tvořeného všemi poznatky, myšlenkami a názory světa.
Co dělá z traceura traceura – reakce
V předchozím článku “Co dělá z traceura traceura” jsem naznačil, co podle mého názoru určuje, že je člověk traceurem, a co ho tedy odlišuje od zástupců jiných sportů a bojových umění, když to nejsou “pravidla hry”. V této “reakci” se chci zaměřit na shrnutí toho, co jsem k této tematice vyvodil z četby zahraničních diskuzí, a co může trochu pomoct při orientaci v představě, že “traceur je traceurem, pokud se hlásí k parkourovému rámci.”
Co dělá z traceura traceura?
Kdo je vlastně traceur? Nebo spíše, kdo může být označen za člověka, který se věnuje parkouru? Nemyslím si, že to může být kdokoliv, kdo dělá něco podobného. Ani kdokoliv, kdo o sobě prohlásí, že parkour dělá. Traceur (nebo prostě ten, kdo provozuje parkour, parkourista, atd.) je člověk, který je spojen s parkourem…
Co je parkour
V následujícím textu se pomocí kompilace svých předchozích příspěvků do fóra parkour.cz pokusím shrnout několik základních pojmů, které definují parkour stejně jako traceura samotného. Mnohým bude celý text velmi povědomý, mnohým se bude zdát zbytečný, ale i já sám si občas rád přečtu takové základní shrnutí toho, co vlastně dělám (a proč).
Samozřejmě se nechci pokoušet o DEFINICI parkouru jako takovou. Ne, že bych úplně souhlasil s Chrisem “Blane” Rowatem, ale… V parkouru lze najít několik spojujících prvků, které jsou pro všechny stejné, ale každý tyto věci bereme a užíváme v jiném prostředí – ve svém prostředí. Takže na následujících řádcích není (a ani nechci, aby byla) úplná definice, ale pouze výčet toho, co je pro parkour, podle mého názoru, podstatné.
Všechno, co je v tomto textu, je parkour. Ne všechno, co je parkour, je v tomto textu. Nejsem totiž bezedná studnice parkourových moudrostí, stále a každý den se učím něco nového a přispívám tak ke svému vnímání světa (a tím pádem i parkouru). Především je ale parkour v mnohém řečí těla, kterou lze do řeči slov přeložit jen velmi těžko…
Celý článek »
Jména v parkouru i jinde
Parkouru se věnuji od roku 2005, po tři roky (2005-2008) jsem byl členem skupiny, kterou jsem spoluzakládal, skupiny 1Bcrew. I to mi dává jisté podněty k následujícímu zamyšlení.
Nejednou za dobu, co parkour sleduji a provozuji, jsem se setkal s fenoménem, který pro sebe označuji jako “předjmenování.” Abych to vysvětlil, jedná se o jakousi vnitřní touhou každého, kdo začíná s parkourem, mít parkourovou přezdívku, pokud možno jinou, než jak mu říkají kamarádi normálně, a také pokud možno co nejdrsnější, aby to dobře znělo.