Vývoj českého parkouru – Část první: Doba neznáma
Počátky českého parkouru byly nejasné už v době, kdy jsem začínal. Tím spíše je dnes obtížné nějaké informace získat. Něco málo se mi ovšem vybavilo a podařilo se mi i najít jedno velmi důležité video k této době.
Právě protože jde o dobu neznáma, doufám, že se objeví ti, kteří si dobu pamatují, aby přispěli se svou troškou do mlýna…
Vývoj parkouru z pohledu J. “Joanise” Haluzy aneb Dějiny českého parkouru
V listopadu loňského roku se na fóru Parkour.cz objevila žádost uživatelky Angee o informace o vývoji českého parkouru (viz dané téma na fóru). Poměrně rychle jsem zareagoval krátkým článkem, který shrnul, co se v České republice v souvislosti s parkourem odehrálo, a posléze jsem navrhnul, že ve volném čase doplním detaily.
Postupně jsem tedy vzpomínal a sepisoval různé poznámky (a také některé vyřazoval). Výsledkem je poměrně rozsáhlý text, v němž se neobjevují ani tak přesná data, jako spíš důležité momenty, které z mého pohledu ovlivnily český parkour.
Rozsah textu je opravdu výrazný, a přesto může být stále nedostačující, pokud čtenáře zajímají detaily či témata, která jsem nezahrnul. Proto jsem se rozhodl pro jiný postup, než vydání článku vcelku: vytvoření seriálu, článku na pokračování. Rozdělením textu chci docílit jediného – aby se čtenáři díky tomu, že čtou jen kratší úryvek, mohli nad každou části zamyslet a případně položit otázky či doplnit své vlastní poznatky či vzpomínky k dané době, ať už týkající se témat, která jsem zmínil, nebo něčeho, co se tehdy odehrálo a čeho jsem se v textu nedotkl. Pokud to bude v mých silách (a především v mé paměti), odpovím na otázky nejlépe, jak budu schopen, a zároveň doufám, že ve všech případech odpoví i jiní pamětníci. Výsledkem by tak měl být můj text jako základ, rozvinutý další diskuzí o dané době.
První (a možná nejkratší) díl s názvem DOBA NEZNÁMA najdete na tomto webu a na fóru Parkour.cz již dnes večer.
Přestože chápu význam sociálních sítí, prosím, abyste jakékoliv případné dotazy a přínosné komentáře vkládali buď na mou stránku jako komentáře ke článkům, případně abyste k diskuzi využili přidružené téma na fóru Parkour.cz. Z technických důvodů není možné, abych sledoval všechny rozvětvené diskuze na FB, G+ a jinde – a také není dost dobře možné na sociálních sítích uchovat poznatky pro další čtenáře…
Strom
Když jsem tento článek psal, ale hlavně zpětně četl, uvědomoval jsem si, že se mi v něm nepodařilo obsáhnout úplně vše, co jsem chtěl. A tak, i přestože si myslím, že odpovídá mému obvyklému stylu, může se zdát trochu nejednotný a roztěkaný, a hlavně neobsahuje úplně vše, co jsem chtěl vyjádřit. Nezbývá mi, než doufat, že si čtenáři domyslí, co všechno jsem říci chtěl. Koneckonců, od toho jsou metafory, ne..?
Ať už jsou ale soudržnost tohoto článku či jeho podoba jakkoliv spekulativní, věřím, že alespoň trochu reaguje na to, co se mnoha zkušenějším (ale i méně zkušeným a dostatečně přemýšlivým) traceurům objevuje a odehrává v mysli: jaká je dnešní parkourová doba, jaká byla dříve, ale hlavně a především, PROČ na to musíme neustále myslet a CO s danou situací můžeme udělat? Alespoň trochu jsem se všech těchto problémů chtěl dotknout v článku, v němž se parkour stává košatým stromem uprostřed lesa, tvořeného všemi poznatky, myšlenkami a názory světa.
Nedělní chvilka poezie – Po dešti, ve městě
V desáté Nedělní chvilce poezie se podíváme na přebásněnou verzi jednoho hudebního (hip-hopového) textu, který jsem kdysi napsal. S ohledem na počasí venku není možná úplně ideální, protože je charakterem spíše letní. Nakonec může ale být takovou malou připomínkou toho, co je pryč a co se zase za nějakou dobu vrátí.
Speciálně ji pak věnuji Seleně, která v pátek oslavila narozeniny, ale protože vždycky tvrdila, že narozeniny neslaví, je toto jediná forma blahopřání, kterou si můžu dovolit, aniž by mě usmažila pohledem… To protože jsem si docela jistý, že můj blog nečte.
Desátá nedělní chvilka poezie, vzpomínka na léto, báseň Po dešti, ve městě.
Celý článek »
Nedělní chvilka poezie – Ráno nad městem
Deváté pokračování Nedělní chvilky poezie je předem vzdaným pokusem o vystižení toho jedinečného momentu, kdy se díváte z výšky na východ slunce nad střechami města. Jde o chvíli, kterou slova nemohou vystihnout, takže se o to ani nepokouším. Zato jsem z místa, kde jsem stál, mohl vstřebat atmosféru, která se vznáší kolem časného rána. Tak vzniklo Ráno nad městem.
Celý článek »
Nedělní chvilka poezie – Zpověď kajícníka
S osmou Nedělní chvilkou poezie zůstáváme mimo pásmo Odstíny, které je dosud nejvíce zastoupeno. Podíváme se na báseň Zpověď kajícníka. I přes název se v ní nikdo nekaje. Proč se tak jmenuje, když se v ní nikdo nekaje? Přečtěte si ji, pak možná pochopíte…
Celý článek »
Nedělní chvilka poezie – Měsíc ze sýra
V sedmé Nedělní chvilce poezie si dovolím představit báseň, o které sám dost dobře nevím, proč jsem ji psal. Mám takové tušení, že to mělo něco společného se zatměním Slunce, které v té době ale u nás neprobíhalo. Nebo možná s jedním dílem Isaaca Asimova, na které jsem si vzpomněl, ale které jsem četl už před mnoha lety. Každopádně spolu s jinou básní, kterou mám na stejném listu papíru a která vznikla o měsíc dříve, tvoří zajímavou dvojici šílenosti, pohled na nesmyslnost kolem nás. Sedmá Nedělní chvilka poezie a báseň Měsíc ze sýra.
Celý článek »
Nedělní chvilka poezie – Oči
Šestou nedělní chvilkou poezie se vrátím ke sbírce Odstíny. Báseň Oči částečně navazuje na Stín na tisíc způsobů, totiž tím, že ukazuje, jak různé drobnosti mění naše vnímání věcí. Prostě záleží na tom, jakýma očima se na svět díváte. Toto vidím svýma očima já…
Celý článek »
Nedělní chvilka poezie – Óda na ulici
Pátým pokračováním Nedělní chvilky poezie si dovolím porušit zaběhnutý pořádek. Tentokrát si totiž nepřečtete starší báseň z mé tvorby, nebude zveřejněna báseň z pásma Odstíny… bude to naprostá novinka, kterou jsem napsal v úterý odpoledne pro Vrbu – kamarádku, která si tu přezdívku zaslouží, protože mě vždycky vyslechla, když jsem se potřeboval vykecat, a co víc, narozdíl od vrby z onoho známého mýtu je schopná udržet ta největší tajemství (díky čemuž jsme ostatně byli svědky velmi zajímavého příběhu s několika opravdu zábavnými momenty).
Každopádně, napsala mi odkudsi z Británie, kam, pokud se pamatuji dobře, odjela s přítelem na rok studovat. A i když se říká, že v cizině je tráva vždycky zelenější, člověk si vždycky dřív nebo později uvědomí, že doma je doma. Možná z toho důvodu, z kontextu našeho instant-messaging rozhovoru, vzešla báseň, kterou jsem neupravoval, nevylepšoval, neladil a nepiloval. Prostě jsem ji bez přemýšlení, naprosto spontánně, napsal a nechal ji tak, jak je (a poslal ji Vrbě, samozřejmě, protože právě v rámci toho rozhovoru báseň vznikla; v rámci rozhovoru, a tak trochu v rámci podzimu, který se rychle blíží). Není dokonalá, ale jejím obsahem je právě to, čeho si člověk většinou málo váží, dokud není někde daleko za horami., Jejím obsahem je domov.
To be strong to make good videos
Když se dívám na současnou nespokojenost zkušenějších se začínajícími traceury, nezbývá mi, než se pousmát a vytáhnout starší frázičku, kterou jsem si zapsal mezi poznámky a nikdy řádne nerozvedl – to be strong to make good videos.