Co budeme jíst zítra

Tuto zkazku začnu úryvkem ze zkazky jiné: „když člověk má sotva jedno jídlo denně, těžko může přemýšlet o tom, co bude za sto let, pokud může mít zítra dvě jídla namísto jednoho. Nedělá to na dluh a na úkor budoucnosti. To by totiž o tom musel takto přemýšlet. Jenže na to nemá síly, takže to nedělá na dluh a úkor budoucnosti, protože tak ani nepřemýšlí. A kdyby si měl vybrat mezi dnešním přežitím svým a své rodiny, nebo přežitím nějaké pomyslné budoucí osoby, jednoznačně si vybere vlastní rodinu. A není možné mu to dávat za vinu. Protože my bychom se zachovali stejně. Nevěříte?“

Celý článek »

Vesmírná rasa

 Dostat raketu do vesmíru není vůbec snadné. Ale, a to hlavně, není to vůbec levné. I při použití nejúčinnějších metod současnosti zaplatíte za let půl kila materiálu na oběžnou dráhu přes 2500 amerických dolarů. Ve srovnání s minulostí je to směšná částka (protože oproti začátkům dobývání vesmíru jde o méně než pětinovou hodnotu). Přesto, když se všechno sečte, vyslat na oběžnou dráhu nejlepší současnou raketu stojí celkem skoro 100 000 000 dolarů, a to s nákladem pouhých 8 tun (zbývajících 1500 tun tvoří raketa sama plus pohonné hmoty). Postavit vesmírný výtah, tedy prostě výtah přímo na oběžnou dráhu, což by bylo zatraceně levné řešení, je bohužel sen ještě na mnoho desítek, možná i stovek, let, protože dostatečně silné materiály jsou stále opravdu jen v říši snů.

Celý článek »

Neudržitelnost současnosti

  Na začátek musím něco poznamenat: to, co mám teď, mi vcelku stačí. Samozřejmě, že bych mohl chtít víc, ale můj život je dobrý. Mám střechu nad hlavou, celkem slušné jídlo, relativní klid, cítím se v bezpečí, mám pár známých a pár kamarádů, a když mám náladu, můžu sednout ke stolu a pustit svoje prsty na dlouhou tvořivou pouť po klávesnici (nebo s tužkou po papíru). Mohl bych chtít víc. Ale vím, že, tady a teď, v podstatě nic víc nepotřebuji. Tolik k mojí pozici, z níž píšu, a vzhůru na hlavní téma.

  Nemusíte být nijak inteligentní, abyste viděli, že svět kolem nás se mění. To se děje neustále, s naším přičiněním či bez něj. Trochu rozumu už vyžaduje, pokud chcete pochopit, jaký účinek má chování lidstva na naše prostředí. Mně věřit nemusíte, konec konců, kdo jsem, že? Pokud potřebujete autority, podívejte se na špičkové vědce. Už Carl Sagan před desítkami let mluvil o problematice fosilních paliv, a debata pokračuje doposud, pod názvem „globální změna klimatu“, nebo, novinářským žargonem, „globální oteplování.“

  Abych ale nezabředl do jednoho tématu… Tento text má být trochu obecnější, šíře zaměřený na neudržitelnost současnosti, na problémy, které vidím, a jejich možná řešení. Tak trochu jako Asimovovi psychohistorici (ačkoliv by se disciplína zaměřená na matematickou analýzu lidstva a ovlivňování jeho budoucího chování a směřování měla nazývat spíše sociofuturologie) se podívám na současný stav a vizi toho, k jaké budoucnosti bychom mohli dojít.
Celý článek »