Problém něco změnit, aneb Omluvenka za nečinnost
Vzpomínám si, když jsem byl mladší, jak jsem dával současný stav světa za vinu „dospělým“. A taky, jak jsem dospíval, jak jsem začal chápat, co mi nebylo jasné a co jsem nechápal.
Ano, realita, kterou vidíme kolem nás, je produktem našich předchůdců. Mnohdy však taková není z jejich vůle. Je taková spíše z jejich nečinnosti, nevědomosti, a často i jejich vůli navzdory. Lidé prostě někdy nedokážou pochopit souvislosti a následky svých činů. A až příliš často se, přes veškeré snahy, svět ubírá úplně jiným směrem.
Anthropoi (povídka)
Ve skutečnosti neexistovala žádná jiná budoucnost. Nikdy. V žádném momentu lidské existence, od té chvíle, kdy lidoop spojil kámen a klacek do prvního kompozitního nástroje, nebylo vyhnutí jednoznačnému cíli. Nepomohli mladí lidé, bouřící se proti korporátnímu konzumnímu statu quo, když už i ti nejskeptičtější vědci volali na poplach, nepomohla jinak vždy spásná věda a technika. Proti prosté lidské pošetilosti, proti sobeckosti, proti malichernosti, proti těm vlastnostem nepomohlo a nemohlo pomoct nikdy nic, na samém začátku, kdykoliv v běhu dějin, ani na jejich konci.
Globální potenciál lidstva
Žijeme v dosud nejlepší éře, jakou lidstvo zažilo. Ve srovnání se všemi dobami v historii lidstva si právě nyní největší část populace užívá mír a klid, svobodu, volný čas, a hlavně jistotu, že alespoň na nějakou dobu status quo zůstane zachován, jedině snad, že by bylo ještě líp. Postupně však uvědomění, že žijeme v úžasné době, přináší také poznání, že nejde o globální skutečnost. Na některých místech planety stále existuje hladomor. Lidé stále umírají na banální léčitelné nemoci, v bojích a šarvátkách o základní suroviny a zdroje obživy, i při porodech. Jsou stovky miliónů lidí bez přístupu k pitné vodě. Přes miliardu lidí nemá elektřinu. Polovina lidí na celém světě nemá internet. Je nejlepší éra, jakou lidstvo zažilo. A mohlo by být líp. Mnohem líp.