Kolik je genderů
Nedávno jsem dostal velmi dobrou otázku: k čemu ten gender vlastně je? Začnu trochu oklikou a jinou otázkou: kolik je vlastně genderů? Odpověď, upřímně, je mnohem složitější, než se zdá, ale kdybych to měl říct jednoduše: tolik, kolik je lidí. A teď k té složitější části.
Abychom se vůbec mohli bavit o genderu, musíme začít od toho, co gender vlastně je. Gender, velmi zjednodušeně, je společenský předpoklad toho, jak se má chovat a jaké má mít charakteristiky a znaky člověk, u kterého předpokládáme určité biologické pohlaví. To, jací mají být muži či ženy, není univerzální, není to vrozené a přirozeně dané. Jistě, jenom ženy mohu rodit děti, a s ohledem na to mají muži a ženy obecně odlišné pohlavní orgány. Ale v genech rozhodně není, že holky mají radši růžovou a kluci modrou, že holky si radši hrají s panenkami a kluci s autíčky, že holky jsou lepší na češtinu a kluci na matiku, nebo že holky radši vaří a kluci radši kutí. Nic z toho v genech není, to vše je v kultuře.
Hnutí pozitivní atmosféry
Internet velmi dobře ukazuje jednu lidskou vlastnost: nutkání reagovat na negativní zkušenosti okamžitě, zatímco na pozitivní v podstatě nijak. Je to pravděpodobně součást naší evoluční výbavy. Nakonec, z negativní zkušenosti je třeba se poučit, aby bylo možné se jí příště vyhnout. A vůbec, člověku pořád něco chybí, ať je to jídlo, sucho a teplo, nebo klid a bezpečí. Všechno pozitivní – dobré jídlo, bytelný dům, pohodlná postel – to tady tak nějak prostě je, a protože to brzo být nemusí, je potřeba si to užít, ideálně tak, aby o tom nikdo jiný nevěděl (jedině snad, že bychom se tím pochlubili, abychom získali obdiv ostatních).
Od dob, kdy nedostatek býval běžný, jsme se ovšem už hodně posunuli. I nestabilní ekonomika pořád dokáže udržet solidní životní úroveň obyvatelstva (viz Španělsko nebo Řecko), a konkrétně naše ekonomika je tak solidní, že ani zásahy ČNB s ní moc nezmůžou. Pokud člověk nepotřebuje zlaté záchodové prkýnko a každý den na talíři humra s kaviárem, pak má s trochou snahy v podstatě téměř vše, co potřebuje.
Stále je v nás však zakódováno cosi, co nás nutí reagovat bezprostředně a agresivně na jakýkoliv negativní podnět. Můžou to být takové malichernosti, jako volání na infolinku, protože mi jede pomalu internet. Nebo třeba koulení očima a důrazné odkašlávání, když někdo zdržuje v obchodě u pokladny.
Všechno je spiknutí, aneb kritické myšlení vyžaduje vysokou inteligenci
Je to jen pár hodin, co jsem si na Facebooku všiml příspěvku jednoho člověka (kterého jsem ještě v té době měl v přátelích), v němž vyjadřuje svůj názor na koronavirová opatření. Už kdysi jsem napsal, že je hezké, že můžou mít lidi názor, ale že si myslím, že většina z nich by si ho měla nechat pro sebe… a mohl bych to psát denně.
Na samý začátek bych taky měl říct, že si nemyslím, že mám vždycky pravdu. Člověk s jistou mírou vzdělání a pokory by měl chápat, že nic takového, jako definitivní pravda, vlastně existovat ani nemůže. Může existovat jen něco limitně se pravdě blížícího, a i to jen obtížně. Spíš existuje jen něco, co se tak nějak pravdě podobá (protože pro vyjádření skutečností používáme slova, a slova, ač jsou skvělý nástroj, nejsou dokonalá). Takže, nemyslím si, že mám vždycky pravdu, a že má pravda je jediná správná a definitivní. Ale myslím si, že i když pravdu nemám, nabízím dobré body k zamyšlení na cestě k pravdě.
Abychom se dostali k tématu, tento člověk na svém profilu napsal, cituji:
Odmítám vakcínu proti covidu.
Nebudu nadále zakrývat svůj obličej rouškou.
Nebudu platit v obchodech platební kartou, budu používat nadále peníze.
Nebudu se zapojovat do nějakého výmyslu na sledování zvanou chytrá karanténa.
Budu dál svobodně podnikat, pracovat pro svoji rodinu.
Jsem „SVOBODNÝ ČLOVĚK“ nenechám se nikým zastrašit ani sledovat TO UŽ TADY BYLO !!!!!
Covid-19 je jen celosvětová politická zbraň na zničení ekonomického systému. Omezení pohybu lidstva, uzavření podnikání, práce atd. je jen účelem k tomu aby se tento systém zhroutil a lidé se začali bát a poslouchat. NENECHTE SI VZÍT SVOBODU !!!!!“
Protože se snažím nabízet body k zamyšlení na cestě k pravdě, podrobil jsem tato tvrzení kritické argumentaci.