Poslední, zhasni světla

Až se vás jednoho dne zeptají, proč je svět, jaký je, a proč jste dovolili, aby takový byl, budete mít odpověď? Já ji nemám a nevím, jestli ji někdy mít budu. Zato mám báseň…


Poslední, zhasni světla

Záplavy lidí
každý sám
v řadě husí
řídí vpřed svoje stroje
ke zkáze naší
Země.

Co na tom záleží
dvacet, třicet let postačí
když počasí vydrží
pak třeba hurikán
věčné hromy a blesky
po nás potopa.

Doslova dle slov knihy
Globální Orbitální De/Rekonstruktor
vystaví ráj
snad Elon v arše SpaceX
vezme dva od každého druhu
kde stanou se Marťany.

Poslední zamává
zhasne světla
konečně zavládne
vůkol věčný mír a klid
v poušti naší
post-existence.

Jan “Joanis” Haluza (9/2015)

Jak můžu pomoct klimatu a přírodě, a zároveň svému zdraví a své peněžence

 Klimatická změna je pro většinu vědecké komunity strohý fakt. A přestože se stále diskutuje o tom, do jaké míry za rapidní vývoj změn podnebí můžeme, tak nebo tak se naprostá většina vědců shoduje, že nějaký podíl na tom máme. Změna klimatu je přirozená, její současné tempo ne – a právě za to tempo můžeme, my, lidstvo od počátku průmyslové revoluce v 18. století.

Celý článek »

Na kole

To je tak, když při cestách na kole nemáte o čem přemýšlet, a tak vás napadají blbosti – třeba jednoduché rýmy podle toho, co vidíte kolem sebe. Obsah následujících veršíků je tak sice smyšlený, přesto inspirovaný skutečností.

Z toho důvodu tuto básničku věnuji všem policistům lovícím zdivočelé cyklisty, stejně jako ohleduplným účastníkům silničního provozu.


Na kole

Ve světle došla baterie
chytila mě při tom policie
pro národní pohodu
dostal jsem tučnou pokutu.

Jan “Joanis” Haluza (7/2016)

Podcast parkourového dinosaura #004

Čtvrtý podcast parkourového dinosaura je trochu odlehčený, ale přesto jde o důležité téma. Počítačové hry jsou součástí masové kultury, a zobrazení lidského (i nadlidského) pohybu v nich je tedy minimálně zábavou, a do jisté míry i určitým zobrazením přání, představ či zvyklostí… Jaké počítačové hry, v nichž je parkour, se mi vybaví? Poslechněte si PPKD #004.

Audio je dostupné na domovské stránce Podcastu parkourového dinosaura PPKD.net.

Zrození počátku

Světle šedým zbarvením podlahy, stěn i stropu připomínala místnost operační sál. I studené bílomodré světlo vyvolávalo dojem nemocniční sterility, až na to, že ozařovalo pouze střed místnosti, zatímco její okraje zůstávaly skryté ve stínech posetých různorodými barevnými skvrnami kontrolek, tlačítek a kláves, či miniaturních obrazovek.

Na strohém lůžku, v kuželu světla uprostřed místnosti, ležela, přes zvláštnost prostředí, spící mladá žena. Její dech byl pravidelný, klidný, ničím nerušený.

Celý článek »

Problém s moly

Na problémy je třeba se dívat s nadhledem. Řešení pak přijde o to snadněji… anebo se namísto řešení objeví v mysli verše. Ale když už má člověk nadhled, aspoň se může, v jinak šedé všednodennosti, svému problému od srdce zasmát.

To jsem tedy jednou takhle stál na zastávce a čekal na autobus, když jsem zavadil pohledem o malou dírku na mém tričku, která by odpovídala práci mola. Přiznávám ovšem, že ve skříni jsem žádné moly neobjevil…


Celý článek »

Žádná Země pro chytré lidi

Kdysi dávno, když ještě západní společnost neznala celý svět, ale věděla, že kdesi za oceánem je nějaký „prázdný“ kontinent, se několik lidí rozhodlo, že toho mají dost a vydají se vytvořit nový stát, kde by mohli žít, realizovat své vize, a tak vůbec.

Dnes už známe celou naši planetu, a není moc míst, kam by bylo možné odejít, když chce člověk zmizet z civilizace a začít znovu. V podstatě to možná ani nejde. Každopádně, s trochou rozumové úvahy – nestálo by za to prostě někde začít znovu?

Celý článek »

Píseň, melodie

  Na jasné noční letní obloze črtají padající hvězdy zářivé linky. Do zad šimrá tráva a luční kvítí a možná nějaký ten zbloudilý brouk.

  Ležím na zádech a dívám se vzhůru, na hvězdy, skutečné i ty falešné, padající. A přemýšlím o nich… i o Nich.

Celý článek »

Mávnutí motýlích křídel: důsledky lidského jednání

Žijeme v obrovském propojeném světě. V éře, kde je mnohé na dosah, a to nejvzdálenější maximálně pár hodin cesty. A přece si to mnozí neuvědomují.

Mluví o tom politici a ekonomové, vědci a učitelé, komentátoři i autoři literatury. Mluví o globální společnosti. Ve skutečnosti je však velmi málo lidí, kteří dokáží uvažovat v globálních pojmech. Naprostá většina s tím ještě ani nezačala. A přitom je propojení světa tak velké a tak reálné už teď.

Celý článek »

Konec časů

Velká část naší populární tvorby přelomu 20. a 21. století pracuje s tématem konce světa, nebo spíše konce civilizace, a života poté – postapokalypsou. Je to docela přirozené – přestože jsme na pomyslném dosavadním vrcholu technologie a blahobytu, a stále stoupáme vzhůru, je lidstvo stále křehkou strukturou, se kterou otřásají neustálé hrozby nemocí, přírodních katastrof nebo sebezničujících válek.

Celý článek »