Duet

Někdy vzniknou básně spontánně, někdy jde o hodiny práce na kompozici. Tak nebo tak, již z nástroje, který poezie používá, z jazyka, plyne, že je abstraktní. Řeč nikdy není definitivní a podobu představ si musí každý dotvořit sám. Jak je to s řečí, je to i s poezií.


Duet

Ležím a po očku
dívám se po hvězdách
do očí padá mi
z oblohy hvězdný prach

Ležím a po očku
obhlížím okolí
není tu jiného
blízko ni v povzdálí

Ležím a po očku
vnímám prázdnotu noční
básníku šeptá mi
neboj se spočni

(Ona)
Čím méně mě poznáš čím víc budu vzdálená
tím tajemnější budu tím víc budu kouzelná
I když vůkol nebude jiné rozumné bytosti
pro tebe zůstanu zdrojem věčné radosti

(On)
Toužím po vědění a hledám poznání
přestože nejistý jsem v tomto přiznání
Je lepší vzplanutí co noc v den změní
nebo věčné snivé krasosmutnění

Ležím a po očku
vyhlížím ke hvězdám
v života bytí svém
jsem jako vždy já sám

Ležím a po očku
dívám se na Zemi
je krása vrozená
nebo jen zdá se mi?

Jan “Joanis” Haluza (1/2017)

Vesmírná rasa: Drazí obyvatelé Země

 „Nyní předáváme slovo do terénu našemu korespondentovi Lvu Slovakovi. Lve?“

 Uměle vytvořené, simulované trojrozměrné studio, odkud ve virtuální realitě vysílal vědecký pořad nazvaný prostě Budoucnost (v čele s hlavním moderátorem, pravidelně proměnlivým avatarem umělé inteligence Albertem ME-417), vystřídalo prostředí, jehož účelnost byla jasným důkazem, že v tomto záběru je nepochybně realita. Možnost volby úhlů kamer a otáčení pohledu v rozsahu lidských limitů pohybu hlavy ovšem zůstala zachována – bez dronů, bublinových 360° kamer a kamerových svazků, ale vždy s ohledem na lidské možnosti, by VR televize existovat ani nemohla.

Celý článek »

Vesmírná rasa

 Dostat raketu do vesmíru není vůbec snadné. Ale, a to hlavně, není to vůbec levné. I při použití nejúčinnějších metod současnosti zaplatíte za let půl kila materiálu na oběžnou dráhu přes 2500 amerických dolarů. Ve srovnání s minulostí je to směšná částka (protože oproti začátkům dobývání vesmíru jde o méně než pětinovou hodnotu). Přesto, když se všechno sečte, vyslat na oběžnou dráhu nejlepší současnou raketu stojí celkem skoro 100 000 000 dolarů, a to s nákladem pouhých 8 tun (zbývajících 1500 tun tvoří raketa sama plus pohonné hmoty). Postavit vesmírný výtah, tedy prostě výtah přímo na oběžnou dráhu, což by bylo zatraceně levné řešení, je bohužel sen ještě na mnoho desítek, možná i stovek, let, protože dostatečně silné materiály jsou stále opravdu jen v říši snů.

Celý článek »

3:0

Den jako každý jiný…


3:0

Kulatých
tři nula
den jako
každý jiný.
Ráno vstát
večer spát
mezitím
něco udělat
a doufat
že bude to
ve velkém obraze
vůbec něco znamenat.
Svět si mě nemusí pamatovat
hlavně když se podaří
ten svět lepším místem zanechat.

Jan “Joanis” Haluza (11/2016)

Příští zastávka: Mendlovo náměstí

Jsou chvíle, které stojí za to si vyfotit, nebo natočit, aby je člověk měl na památku. Jenže pro mě byl vždycky důležitější prožitek, pocity, emoce, myšlenky, než vzhled a podoba situace. Proto když jsem jednou ráno seděl v šalině a sledoval za oknem se odehrávající scénu ze života, nevytáhl jsem z kapsy mobil ale zápisník, a namísto fotky jsem pořídil básničku.


Příští zastávka: Mendlovo náměstí

Na lavičce spí bezdomovec
pod ním holub zobe žvanec
bezdomovec spí na náměstí
holub nevěří svému štěstí
bezdomovec spí když všichni jdou do práce
hejno holubů nad ním lítá
ti jimž je domovem krabice
ví že na východě svítá

Jan “Joanis” Haluza (10/2016)

Mílové boty (a cesta k altruismu skrze konflikt)

Jaká technologie by dokázala udělat z lidstva lidstvo pozitivní? Co by umožnilo najít a vytáhnout na světlo to nejlepší skryté v nás? Snad neomezený zdroj energie? Perpetuum mobile, které by nás přivedlo k ukončení veškerého nedostatku hmotných potřeb? Nebo propojení mozku s počítačem, s informační databází pracující nesmírnou rychlostí, takže bychom měli odpověď na všechny otázky na dosah myšlenky a jistotu ve všech chvílích pochybností? Nebo..?

Celý článek »

Poslední, zhasni světla

Až se vás jednoho dne zeptají, proč je svět, jaký je, a proč jste dovolili, aby takový byl, budete mít odpověď? Já ji nemám a nevím, jestli ji někdy mít budu. Zato mám báseň…


Poslední, zhasni světla

Záplavy lidí
každý sám
v řadě husí
řídí vpřed svoje stroje
ke zkáze naší
Země.

Co na tom záleží
dvacet, třicet let postačí
když počasí vydrží
pak třeba hurikán
věčné hromy a blesky
po nás potopa.

Doslova dle slov knihy
Globální Orbitální De/Rekonstruktor
vystaví ráj
snad Elon v arše SpaceX
vezme dva od každého druhu
kde stanou se Marťany.

Poslední zamává
zhasne světla
konečně zavládne
vůkol věčný mír a klid
v poušti naší
post-existence.

Jan “Joanis” Haluza (9/2015)

Jak můžu pomoct klimatu a přírodě, a zároveň svému zdraví a své peněžence

 Klimatická změna je pro většinu vědecké komunity strohý fakt. A přestože se stále diskutuje o tom, do jaké míry za rapidní vývoj změn podnebí můžeme, tak nebo tak se naprostá většina vědců shoduje, že nějaký podíl na tom máme. Změna klimatu je přirozená, její současné tempo ne – a právě za to tempo můžeme, my, lidstvo od počátku průmyslové revoluce v 18. století.

Celý článek »

Na kole

To je tak, když při cestách na kole nemáte o čem přemýšlet, a tak vás napadají blbosti – třeba jednoduché rýmy podle toho, co vidíte kolem sebe. Obsah následujících veršíků je tak sice smyšlený, přesto inspirovaný skutečností.

Z toho důvodu tuto básničku věnuji všem policistům lovícím zdivočelé cyklisty, stejně jako ohleduplným účastníkům silničního provozu.


Na kole

Ve světle došla baterie
chytila mě při tom policie
pro národní pohodu
dostal jsem tučnou pokutu.

Jan “Joanis” Haluza (7/2016)

Podcast parkourového dinosaura #004

Čtvrtý podcast parkourového dinosaura je trochu odlehčený, ale přesto jde o důležité téma. Počítačové hry jsou součástí masové kultury, a zobrazení lidského (i nadlidského) pohybu v nich je tedy minimálně zábavou, a do jisté míry i určitým zobrazením přání, představ či zvyklostí… Jaké počítačové hry, v nichž je parkour, se mi vybaví? Poslechněte si PPKD #004.

Audio je dostupné na domovské stránce Podcastu parkourového dinosaura PPKD.net.