Dějiny
Výzvy a osudy (spoluautorská povídka)
Předmluva (Jan Haluza)
Za pár let to bude jen jedna z mnoha vzpomínek ze života. I teď už je pandemie roku 2020 víc minulostí než stále čerstvou zkušeností. Každý si z té doby bude pamatovat něco jiného, nebo možná nic. Já si vzpomínám, že i když jsme se s přáteli tehdy moc nepotkávali, zákaz setkávání (nebo snad skrytý strach z nejasné budoucnosti) jako kdyby vyvolal potřebu společné aktivity.
Jednou z těch aktivit byla dubnová korespondenční hra, kterou spustil Filip na soukromém diskuzním serveru. A i když jsme nakonec u této hry byli dohromady jen tři a nevydrželo to moc dlouho, něco z toho přecejen vzniklo. Povídka tří autorů složená ze tří různých příběhů ve zvláštním, bez domluvy a přípravy průběžně se vyvíjejícím a měnícím světě, to jak každý z nás měl o něm trochu (a mnohdy velmi) jinou představu a jiný přístup.
Filip na samém začátku sepsal návod a pravidla, jak má vypadat příspěvek každého z účastníků hry. Každý příspěvek byl tvořen popisem světa (obecně, nebo konkrétního prostředí), popisem vlastní postavy, následně nějakou situací, akcí, prostě zápletkou a jejím rozuzlením, a na závěr heslovitými náznaky a tipy, které mohli ostatní zahrnout do svého vlastního dalšího příspěvku.
První dvě části každého příspěvku zůstaly na následujících stranách (víceméně) nedotčené. Druhé dvě části ovšem dávaly smysl v rámci tvorby (hry), nikoliv při četbě. Totiž, každý z autorů sice přivedl svou postavu do nějaké situace, o jejím osudu však rozhodoval nejen on sám, ale také náhoda. Hod kostkami. Samozřejmě bylo možné výsledek ovlivnit trochu ve svůj prospěch (za pomoci klíčových prvků, neboli aspektů, z popisu světa a postav, a také plněním výzev ostatních), ale ne vždycky, ne vždycky úspěšně… a někdy bylo zajímavější nechat osud plynout zdánlivě špatným směrem v očekávání dalších zvratů.
Výsledky hodů v textu nedávaly tak úplně smysl, jejich místo tedy zaujaly dělící symboly (✵✵✵) na znamení, že právě v tom místě a čase došlo k důležitému zlomu. A výzvy ostatním, ty zmizely z textu úplně.
A snad protože výzvy a (hody na) osudy v textu nejsou, ale byly klíčové pro vznik jednotlivých příspěvků a celou tu hru a výsledný příběh, jsou zvěčněny v názvu.
Předmluva (Filip Pardy)
Zimní měsíce začátku roku 2020 působily depresivněji, než tomu bývá každou jinou zimu. Ke tmě a sněžení se přidal lockdown a s ním i rozpad mnoha pravidelných aktivit, které člověku přináší řád a potěšení. Po posledním naživo odehraném RPG před lockdownem, kdy jsme do hry vyráželi vyzbrojeni obličejovými štíty, se kostky odmlčely. Trochu v duchu Londonova Tuláka po hvězdách jsem se rozhodl vykopnout tuto putovní story: “můžou nás zavřít do kazajky, ale příběh je věčný!” Nakonec nám to pomohlo trochu upustit imaginativní páru a v procesu nechat vzniknout tento fantaskní příběh. Snad se bude líbit i čtenáři.
Výzvy a osudy
Filip Pardy, Jan Labuda, Jan Haluza
Kapitola 1: Simeon
Stožáry lodí se rytmicky pohupovaly pod večerním příbojem a působily tak jako pobřežní les tenkých a holých stromů. V přístavu čtvrti Santa Zacharia už začínalo být rušno, jak se rybáři se svými posádkami chystali k večernímu lovu. Kromě nich byla tato část města oblíbeným místem i jiné sorty. Směřovala sem většina lodí, která si nemohla dovolit licenci pro vplutí do hlavních přístavů – či bylo jejich zboží natolik delikátní, nelegální či obskurní, že nechtěli riskovat setkání s oficiálními správci přístavu. Přístav v Santa Zacharia nabízel k prodeji všechny divy světa.
Simeon Thelms, dlouhán v ošoupaném kabátě, procházel přístavem a nenuceně prohlížel zboží vystavené na stáncích. Jídlo ani nápoje nebylo to, co by hledal, ačkoliv místňáci nabízeli snad všechny možné varianty ryb a mořských plodů, co jich jen v říši je. Víc ho zajímaly dřevěné bedýnky s prastarými pečetěmi, soupisky nálezů ze vzdálených míst, zaručeně pravé magické artefakty… věděl, že někde v té veteši se skrývaly opravdové poklady.
Dnes Simeona potkalo štěstí, zahlédl totiž, jak Posádka galéry Nebeský drak – sebranka opálených hrdlořezů, zdobená jizvami a tetováním a brebentící ostře znějící hatmatilkou – vynáší z lodi právě takové bedny, jaké Simeona zajímaly.
Simeon se rozhodl, že bude sledovat, kam ty bedny míří. Ačkoliv ho lákalo podívat se přímo na Nebeského draka, otřásl se při pomyšlení na to, co by nastalo, kdyby ho posádka chytla. Raději si tedy dal něco k snědku, splynul s davem a pozoroval, co se bude dít.
✵✵✵
Simeon neudržel svou zvědavost na uzdě. Dav ho jemně tlačil a on mimoděk postupoval tam, kam mířily bedny. Dostal se do přístavních uliček, až ke dřevěné bráně skladiště, do kterého mířil náklad lodi. Povšiml si velkého červeného draka namalovaného na jedné z přístavních zdí. V té chvíli se brány skladiště zavřely. Simeon stál před nimi a od brány na něho koukali dva námořníci. “Ztratil ses, příteli?” posměšně prohodil jeden z nich. Když se rozhlédl kolem sebe, připadal si, jako by se najednou octl někde úplně jinde, na druhé straně kontinentu. Dojem podtrhovala výrazná vůně koriandru a vařeného (psího?!) masa.
“Tak snad abych radši šel…”
Vývoj českého parkouru – Část sedmá: (R)evoluce
I díky technologickému pokroku se nakonec z poměrně neznámé “zábavy mladých bláznů” stala poměrně uznávaná, nebo alespoň známá, pohybová disciplína. Staří zkušení traceuři sice odešli, ale začali se objevovat noví. Postupný příliv nových traceurů se však neobešel bez potíží…
Vývoj českého parkouru – Část šestá: Decrewizace
Nové tréninkové metody v roce 2007 přicházely ruku v ruce s “filosofií”. Cílem bylo otevření parkouru nováčkům, což se ovšem neobešlo bez úbytku zkušených traceurů…
Vývoj českého parkouru – Část pátá: Slabé tělo, slabá mysl, slabý člověk
V podstatě z prázdna se najednou v roce 2007 objevila informace o Le Parkour Meetingu s Davidem Bellem v Ostravě. S přibližujícím se datem konání se čeští traceuři stále více těšili na splnění velkého snu – setkání se Zakladatelem… Nakonec se stalo něco jiného, a přece je dodnes “Ostravský meeting” významným bodem vývoje českého parkouru…
Vývoj českého parkouru – Část čtvrtá: Vliv Parkour.cz
V roce 2006 obohatil český parkour přírůstek v podobě portálu Parkour.cz. Spolu se zahraničními weby (jako UFF či Parkour.NET) pomohl šířit parkourové vědomosti i myšlenky, rozhodně se to ale neobešlo bez mnoha zádrhelů, zvratů a různých změn, z nichž některé zůstávají v povědomí dodnes.
Vývoj českého parkouru – Část třetí: Počátek éry informací
Před rokem 2006 sice existovaly informace o parkouru, byly ale těžko dostupné a bylo jich poměrně málo. Na přelomu let 2005/2006 se však prosadily dva internetové portály, důležité nejen pro český parkour, ale i pro parkour světový: Parkour.NET a UrbanFreeFlow. I na jejich základě a z aktivity mnoha různých jedinců nakonec v roce 2006 vznikl i český parkourový portál Parkour.cz.
Vývoj českého parkouru – Část druhá: První vlna
Po době, v níž se parkour pomalu začal objevovat v ČR, ale prozatím se nijak výrazněji nešířil, nastalo období, kdy naopak parkouristů rychle přibývalo. Přestože se objevují názory, že tu dobu až příliš přeceňuji, osobně jí přikládám poměrně velkou váhu – protože jedině ohromný nárůst počtu parkouristů a jejich vzájemná komunikace a potřeba komunikace usnadnily (nebo někdy přímo vyžadovaly) cestu k dalším událostem.
Vývoj českého parkouru – Část první: Doba neznáma
Počátky českého parkouru byly nejasné už v době, kdy jsem začínal. Tím spíše je dnes obtížné nějaké informace získat. Něco málo se mi ovšem vybavilo a podařilo se mi i najít jedno velmi důležité video k této době.
Právě protože jde o dobu neznáma, doufám, že se objeví ti, kteří si dobu pamatují, aby přispěli se svou troškou do mlýna…
Vývoj parkouru z pohledu J. “Joanise” Haluzy aneb Dějiny českého parkouru
V listopadu loňského roku se na fóru Parkour.cz objevila žádost uživatelky Angee o informace o vývoji českého parkouru (viz dané téma na fóru). Poměrně rychle jsem zareagoval krátkým článkem, který shrnul, co se v České republice v souvislosti s parkourem odehrálo, a posléze jsem navrhnul, že ve volném čase doplním detaily.
Postupně jsem tedy vzpomínal a sepisoval různé poznámky (a také některé vyřazoval). Výsledkem je poměrně rozsáhlý text, v němž se neobjevují ani tak přesná data, jako spíš důležité momenty, které z mého pohledu ovlivnily český parkour.
Rozsah textu je opravdu výrazný, a přesto může být stále nedostačující, pokud čtenáře zajímají detaily či témata, která jsem nezahrnul. Proto jsem se rozhodl pro jiný postup, než vydání článku vcelku: vytvoření seriálu, článku na pokračování. Rozdělením textu chci docílit jediného – aby se čtenáři díky tomu, že čtou jen kratší úryvek, mohli nad každou části zamyslet a případně položit otázky či doplnit své vlastní poznatky či vzpomínky k dané době, ať už týkající se témat, která jsem zmínil, nebo něčeho, co se tehdy odehrálo a čeho jsem se v textu nedotkl. Pokud to bude v mých silách (a především v mé paměti), odpovím na otázky nejlépe, jak budu schopen, a zároveň doufám, že ve všech případech odpoví i jiní pamětníci. Výsledkem by tak měl být můj text jako základ, rozvinutý další diskuzí o dané době.
První (a možná nejkratší) díl s názvem DOBA NEZNÁMA najdete na tomto webu a na fóru Parkour.cz již dnes večer.
Přestože chápu význam sociálních sítí, prosím, abyste jakékoliv případné dotazy a přínosné komentáře vkládali buď na mou stránku jako komentáře ke článkům, případně abyste k diskuzi využili přidružené téma na fóru Parkour.cz. Z technických důvodů není možné, abych sledoval všechny rozvětvené diskuze na FB, G+ a jinde – a také není dost dobře možné na sociálních sítích uchovat poznatky pro další čtenáře…