PK
Strom
Když jsem tento článek psal, ale hlavně zpětně četl, uvědomoval jsem si, že se mi v něm nepodařilo obsáhnout úplně vše, co jsem chtěl. A tak, i přestože si myslím, že odpovídá mému obvyklému stylu, může se zdát trochu nejednotný a roztěkaný, a hlavně neobsahuje úplně vše, co jsem chtěl vyjádřit. Nezbývá mi, než doufat, že si čtenáři domyslí, co všechno jsem říci chtěl. Koneckonců, od toho jsou metafory, ne..?
Ať už jsou ale soudržnost tohoto článku či jeho podoba jakkoliv spekulativní, věřím, že alespoň trochu reaguje na to, co se mnoha zkušenějším (ale i méně zkušeným a dostatečně přemýšlivým) traceurům objevuje a odehrává v mysli: jaká je dnešní parkourová doba, jaká byla dříve, ale hlavně a především, PROČ na to musíme neustále myslet a CO s danou situací můžeme udělat? Alespoň trochu jsem se všech těchto problémů chtěl dotknout v článku, v němž se parkour stává košatým stromem uprostřed lesa, tvořeného všemi poznatky, myšlenkami a názory světa.
To be strong to make good videos
Když se dívám na současnou nespokojenost zkušenějších se začínajícími traceury, nezbývá mi, než se pousmát a vytáhnout starší frázičku, kterou jsem si zapsal mezi poznámky a nikdy řádne nerozvedl – to be strong to make good videos.
V hlavě a na Petrově NASRÁNO
Příběh na pozadí
Je to pár dní, co jsem si byl zatrénovat na Petrově. Všichni, kdo někdy aspoň navštívili Brno, moc dobře ví, co je to za místo. Není to tak dávno, co byl celý prostor zrekonstruován do podoby, která přitahuje mnohé návštěvníky města. Petrov je díky této rekonstrukci v podstatě první zastávkou všech traceurů i freerunnerů, kteří do Brna zavítají.
Terasy pod Petrovem jsou prostě úžasným místem se spoustou příležitostí, ale také s neustále probíhající renovací. Jedna z nich zasáhla i prostor, pro který se vžily názvy jako Dva šutry, Kameny a podobně, to kvůli dvěma velkým kamenům, které mnozí využívali právě při svých skocích. Dva kameny jsou teď již minulostí a když vyjdete po schodech, spatříte v podstatě rovnou plochu plnou laviček, chodníčků a roztomilých malých trávníčků mezi nimi. A i když kameny ve skutečnosti zmizely, trávníky zůstávají kamenem úrazu pořád.
Opět v denním tisku
V brněnské příloze Mladé fronty Dnes (kdybych tak věděl, jak se to píše správně, ale to prý neví ani vydavatelé MF) vyšel 16. 3. přepis rozhovoru, který jsem nedávno poskytl. Až na pár nepřesností v názvech a některých drobnostech, které jsem asi nevysvětlil dostatečně (nebo jsem se vyjádřil nejasně), jde o solidní článek, který zachycuje můj pohled na parkour bez zbytečného zabíhání do filosofie, které je mi občas vyčítáno.
Pro ty, kteří nemají možnost pořídit si ještě dnes (nebo ze zásob i později) vydání MF, ať už jsou mimo město dočasně či trvale, je zde článek online.
Na závěr díky autorce článku Martině Vyroubalové a panu fotografovi…
I policajt je jen člověk
Přestože to tak nemusí vypadat, i ten policajt, který prochází městem a stráží zákon a pořádek, je za uniformou a odznakem stále ještě a jen člověkem. A přesně o to mi jde v tomto článku – o střet s policií, který je, parafrází na klasika, konfliktem jednoznačně nevyhnutelným.
Toto je článek o šesti různých setkáních s policií v mé parkourové historii. Šest rozdílných momentů, šest různých druhů interakce. Co z toho? Představa o tom, jak to vlastně s policií je…
Bezbot Naboso
Úterní brněnský trénink jsem se rozhodl zkusit z větší části bez bot, tak trochu na Sahirův popud. No a tady to je, první zkušenost s tréninkem na boso – běh na tréninkové místo, nějaké posilování, chůze domů… a samozřejmě pár nepříjemných puchýřů.
Jak jsem se dostal na FSpS
Tak jsem tam. Dnes ráno na mě po zapnutí internetu vyskočilo okno se třemi novými maily, což je na jeden den nezvyklý počet. Každopádně druhý mail (nebo přesněji maily dva, zařazené jako jeden) byl z Fakulty sportovních studií MU a rozhodnutí o přijetí do oboru Speciální edukace bezpečnostních složek (SEBS). Teď už je přede mnou pouze výběr denního či dálkového studia (proto ty dva maily, jeden je přihláška na denní a jeden na dálkové), zápis, a pak hurá do studia… No a teď tedy: jak jsem se k tomu vlastně dostal.
Virtuální společný trénink
Život traceura není jen parkour. Bylo by hezké, kdyby to tak bylo – rozhodně si dovolím říct, že pro mnohé je to ideál, kterého by rádi dosáhli. V podstatě to ale není možné, rozhodně ne pro všechny z nás. A tak v cestě k tréninku stojí povinnosti jako škola či zaměstnání, domácí práce, rodina, jiné zájmy, někdy třeba i vzdálenost od tréninkového místa… Chtěl bych tedy představit dvě formy “virtuálního společného tréninku.” Takový trénink sice asi nemůže nahradit trénink skutečný, ale jistě něco přinese – když už, tak alespoň tréninkovou “rutinu”. A samozřejmě, vazba k ostatním cvičícím zůstává, třebaže v trochu jiné formě, a přiznejme si, málokdo rád cvičí sám, alespoň čas od času se hodí mít někoho do bandy…
Plastový otisk
Jakousi podivnou shodou okolností jsem se v jednom dni setkal se článkem a videem na stejné téma, a to aniž bych je hledal. A co je tím tématem? Plasty.
Ultimate Parkour Challenge – polemika
MTV, televizní kanál původně nazvaný “hudební”, který se postupem času stal spíše kanálem moderního “pop-kulturního” stylu života, odvysílal před několika měsíci ukázkovou epizodu série zaměřené na parkour. Dnes jsem se dočetl na stránkách American Parkour, že úspěch pilotu umožnil pokračování série s názvem MTV Ultimate Parkour Challenge. Bohužel…