Sci-fi & Fantasy
Jeskyně: Vyprávění o Arlenovi
Následující krátká povídka navazuje na experimentální příběh Jeskyně, který jsem napsal v roce 2022 a loni konečně upravil do finální podoby vhodné k tisku. Nějakou dobu poté jsem totiž přemýšlel, že bych pokračoval – totiž, i původní povídky ze série Jeskyně, které jsem psal v mládí, mívaly nevyjasněný, nerozřešený konec, po němž přišel nový začátek a nový děj. Prozatím však na samotné pokračování ještě nenastala ta správná doba. Mezitím ovšem vzniklo aspoň toto krátké dílko z kontextu a do kontextu světa, v němž se příběh čtveřice dobrodruhů odehrává.
Jeskyně: Vyprávění o Arlenovi
(Jan Haluza, 3/2025)
Světem putovaly čtyři osoby. Vždycky byly čtyři. Možná se nacházely jindy a jinde, měly jiná těla a nesly jiná jména, ale byly čtyři. Jeden z příběhů těch čtyř se právě teď a právě tady (nebo právě tam a tehdy, záleží na úhlu pohledu) na čas zastavil, aby dal prostor vyprávění jinému. Vyprávění ze světa, vyprávění z, a do, kontextu.
Pokud by putování těch čtyř osob byl svědkem nějaký náhodný pozorovatel (který, aby nepřišel k úrazu, by musel být přinejmenším neviditelný, ideálně pak éterický a nehmotný, a zároveň vševidoucí a všude a přitom nikde přítomný), v této chvíli by si již jistě uvědomoval některé zákonitosti pozorovaného světa. Například že v něm žijí dobrodruhové a různá monstra, že technologie je zhruba srovnatelná s obdobím pozemského středověku (ačkoliv sociokulturně je společnost notně progresivnější a podobnější pozemským dobám pozdějším, což lze možná vysvětlit právě existencí nejen monster, ale i mnoha inteligentních druhů vedle samotných lidí), a že tam existují a fungují jevy jako magie či zásahy mocných „nadpřirozených“ bytostí, které jsou pro nedostatek lepších výrazů označovány jako božstva.
Jedním z božstev či bohů, prostě mocných bytostí, ať už jim budeme obecně říkat jakkoliv, byl Arlen, někdy přezdívaný Zelená kápě nebo Pomocná ruka. Patron bylinkářů a mastičkářů a léčitelů všeho ražení. Ale nebyl jím vždy. Jako každá persona, i on musel někde začít, aby se něčím stal. Nuže…
Intrimion: etiologie
Další z mých, snad jen zatím, nevyužitých RPG výtvorů je etiologický text zakládající svět pro budoucí hru s pracovním názvem Dračí jezdci (protože by se v ní, ať už budou pravidla jakákoliv, hráči měli ujmout rolí hrdinů, kteří létají na hřbetech draků), svět zvaný Intrimion
Inspirací pro následující řádky byly tentokrát starověké eposy a legendy, především sumerského původu.
Sheng Bing-Wu, půlorčí bojový mnich
Následující materiál byl součástí mé přípravy na jednu dávnou PnP RPG hru. Sice na ni v podstatě nikdy nedošlo, ale materiál, anglicky zvaný „character background“, pozadí postavy, se mi zdá dostatečně zajímavý, abych se o něj podělil.
Jedná se v podstatě o představení postavy půlorčího bojového mnicha Shenga (pro vizuální přiblížení zadejte do Google heslo „half-orc monk“), a dále kontext chrámového učení a bojového umění, které jsou součástí jeho výchovy. Při tvorbě jsem se inspiroval nejen vlastními myšlenkami a názory, ale také moudrostí parkouru a taoismu, a řadou bojových umění. Některé poučky pak vychází z mých zkušeností, od různých lidí a z různé fiktivní tvorby (třeba knih nebo filmů). Mimochodem, právě skrze inspiraci v taoismu a bojových uměních jsem pro zvýšení Shengovy exotičnosti použil řadu čínských a pseudo-čínských slov a termínů.
Na závěr podotknu, že materiál je neúplný. Především pasáž Kniha mistrů (Proužky) jsem měl v plánu připravovat postupně před každou hrou podle toho, jak se vyvíjel předcházející děj… Bohužel, jak jsem napsal, na hru v podstatě nikdy nedošlo, existuje tedy jen tento začátek…
Anthropoi (povídka)
Ve skutečnosti neexistovala žádná jiná budoucnost. Nikdy. V žádném momentu lidské existence, od té chvíle, kdy lidoop spojil kámen a klacek do prvního kompozitního nástroje, nebylo vyhnutí jednoznačnému cíli. Nepomohli mladí lidé, bouřící se proti korporátnímu konzumnímu statu quo, když už i ti nejskeptičtější vědci volali na poplach, nepomohla jinak vždy spásná věda a technika. Proti prosté lidské pošetilosti, proti sobeckosti, proti malichernosti, proti těm vlastnostem nepomohlo a nemohlo pomoct nikdy nic, na samém začátku, kdykoliv v běhu dějin, ani na jejich konci.
Vesmírná rasa: Drazí obyvatelé Země
„Nyní předáváme slovo do terénu našemu korespondentovi Lvu Slovakovi. Lve?“
Uměle vytvořené, simulované trojrozměrné studio, odkud ve virtuální realitě vysílal vědecký pořad nazvaný prostě Budoucnost (v čele s hlavním moderátorem, pravidelně proměnlivým avatarem umělé inteligence Albertem ME-417), vystřídalo prostředí, jehož účelnost byla jasným důkazem, že v tomto záběru je nepochybně realita. Možnost volby úhlů kamer a otáčení pohledu v rozsahu lidských limitů pohybu hlavy ovšem zůstala zachována – bez dronů, bublinových 360° kamer a kamerových svazků, ale vždy s ohledem na lidské možnosti, by VR televize existovat ani nemohla.
Jeskyně
Celý článek »
Fantastická budoucnost válečníka aneb Vzkaz pro generace budoucí
Válka byla hrozná věc. Teď už ale není. Teď je jiná…Jednodušší…míň válkovitá…
Lakatoš – jeden z RLAO
Myslím si, že je to dost hloupé, předvádět povídku na pokračování Lakatoš bez uvedení povídek o jeho přátelích – Radek, Aragorn (alias Bubba Joe II.) a OpenUp. Toto jsou ale povídky mých přátel (společně tvoříme “čtyřpovídku” RLAO – Radek, Lakatoš, Aragorn a OpenUp) a proto je tady nechci a ani vlastně nemůžu předvést. Kdyžtak si je můžete najít na Koncil pages, v sekci POVÍDKY.