Próza
Vesmírná rasa
Dostat raketu do vesmíru není vůbec snadné. Ale, a to hlavně, není to vůbec levné. I při použití nejúčinnějších metod současnosti zaplatíte za let půl kila materiálu na oběžnou dráhu přes 2500 amerických dolarů. Ve srovnání s minulostí je to směšná částka (protože oproti začátkům dobývání vesmíru jde o méně než pětinovou hodnotu). Přesto, když se všechno sečte, vyslat na oběžnou dráhu nejlepší současnou raketu stojí celkem skoro 100 000 000 dolarů, a to s nákladem pouhých 8 tun (zbývajících 1500 tun tvoří raketa sama plus pohonné hmoty). Postavit vesmírný výtah, tedy prostě výtah přímo na oběžnou dráhu, což by bylo zatraceně levné řešení, je bohužel sen ještě na mnoho desítek, možná i stovek, let, protože dostatečně silné materiály jsou stále opravdu jen v říši snů.
Mílové boty (a cesta k altruismu skrze konflikt)
Jaká technologie by dokázala udělat z lidstva lidstvo pozitivní? Co by umožnilo najít a vytáhnout na světlo to nejlepší skryté v nás? Snad neomezený zdroj energie? Perpetuum mobile, které by nás přivedlo k ukončení veškerého nedostatku hmotných potřeb? Nebo propojení mozku s počítačem, s informační databází pracující nesmírnou rychlostí, takže bychom měli odpověď na všechny otázky na dosah myšlenky a jistotu ve všech chvílích pochybností? Nebo..?
Jak můžu pomoct klimatu a přírodě, a zároveň svému zdraví a své peněžence
Klimatická změna je pro většinu vědecké komunity strohý fakt. A přestože se stále diskutuje o tom, do jaké míry za rapidní vývoj změn podnebí můžeme, tak nebo tak se naprostá většina vědců shoduje, že nějaký podíl na tom máme. Změna klimatu je přirozená, její současné tempo ne – a právě za to tempo můžeme, my, lidstvo od počátku průmyslové revoluce v 18. století.
Zrození počátku
Světle šedým zbarvením podlahy, stěn i stropu připomínala místnost operační sál. I studené bílomodré světlo vyvolávalo dojem nemocniční sterility, až na to, že ozařovalo pouze střed místnosti, zatímco její okraje zůstávaly skryté ve stínech posetých různorodými barevnými skvrnami kontrolek, tlačítek a kláves, či miniaturních obrazovek.
Na strohém lůžku, v kuželu světla uprostřed místnosti, ležela, přes zvláštnost prostředí, spící mladá žena. Její dech byl pravidelný, klidný, ničím nerušený.
Žádná Země pro chytré lidi
Kdysi dávno, když ještě západní společnost neznala celý svět, ale věděla, že kdesi za oceánem je nějaký „prázdný“ kontinent, se několik lidí rozhodlo, že toho mají dost a vydají se vytvořit nový stát, kde by mohli žít, realizovat své vize, a tak vůbec.
Dnes už známe celou naši planetu, a není moc míst, kam by bylo možné odejít, když chce člověk zmizet z civilizace a začít znovu. V podstatě to možná ani nejde. Každopádně, s trochou rozumové úvahy – nestálo by za to prostě někde začít znovu?
Píseň, melodie
Na jasné noční letní obloze črtají padající hvězdy zářivé linky. Do zad šimrá tráva a luční kvítí a možná nějaký ten zbloudilý brouk.
Ležím na zádech a dívám se vzhůru, na hvězdy, skutečné i ty falešné, padající. A přemýšlím o nich… i o Nich.
Mávnutí motýlích křídel: důsledky lidského jednání
Žijeme v obrovském propojeném světě. V éře, kde je mnohé na dosah, a to nejvzdálenější maximálně pár hodin cesty. A přece si to mnozí neuvědomují.
Mluví o tom politici a ekonomové, vědci a učitelé, komentátoři i autoři literatury. Mluví o globální společnosti. Ve skutečnosti je však velmi málo lidí, kteří dokáží uvažovat v globálních pojmech. Naprostá většina s tím ještě ani nezačala. A přitom je propojení světa tak velké a tak reálné už teď.
Konec časů
Velká část naší populární tvorby přelomu 20. a 21. století pracuje s tématem konce světa, nebo spíše konce civilizace, a života poté – postapokalypsou. Je to docela přirozené – přestože jsme na pomyslném dosavadním vrcholu technologie a blahobytu, a stále stoupáme vzhůru, je lidstvo stále křehkou strukturou, se kterou otřásají neustálé hrozby nemocí, přírodních katastrof nebo sebezničujících válek.
4.0: co přinese další průmyslová revoluce
Neustálý pokrok na poli výpočetních technologií, stálý nárůst automatizace výroby, distribuce i každodenních činností, nové materiály a další vývoj podle řady analytiků povedou k nové průmyslové revoluci (údajně už čtvrté, případně se používá termín „průmysl 4.0“). Největší podíl na tom budou mít pravděpodobně výpočetní technologie a to, co označujeme za specializovanou AI, a později jeden z velkých snů dneška, AI obecná, to vše vždy ve spojení s automatizací… v podstatě všeho.
Pokud pomineme možnost vzbouření strojů (s tím se obraťte jinam, například k různým dílům sci-fi autorů), co od takové průmyslové revoluce můžeme čekat?
Postup proti teroru
Postup proti teroru aneb Kdo má odpovědnost za obranu společnosti
Naše médii poblázněná společnost, nebo aspoň některé její části, se zdá propadat panice. Zatím ve Francii, v Paříži, aspoň podle mých informací, strach nevládne. Místní obyvatelé nejsou ochotní podlehnout tlaku teroru, a i když zde platí stav nouze, život se pomalu vrací do normálních kolejí. Důkazem je i nové prohlášení prezidenta Francie, v němž se jasně vyjadřuje pro příjem současné vlny uprchlíků, čímž navazuje na dlouholetou tradici Francie stavět se k přistěhovalcům pozitivně. A to je dobře.
Není však nijak zvláštní, že lidé mají strach. Strach je přirozený. A nakonec je i užitečný, pokud ho umíme vyhodnotit a rozvážně, s rozumem, na něj reagovat. Tato úvaha, vyplývající z rozumové analýzy strachu, je založená na mých zkušenostech a názorech expertů a absolventů oboru SEBS FSpS Masarykovy univerzity. Samozřejmě je to úvaha částečně idealistická, která věří ve fungování systému, ale přesto, alespoň se pokouší hledat řešení, které zakládá na rozumu, nikoliv na panice.