Co budeme jíst zítra
Tuto zkazku začnu úryvkem ze zkazky jiné: „když člověk má sotva jedno jídlo denně, těžko může přemýšlet o tom, co bude za sto let, pokud může mít zítra dvě jídla namísto jednoho. Nedělá to na dluh a na úkor budoucnosti. To by totiž o tom musel takto přemýšlet. Jenže na to nemá síly, takže to nedělá na dluh a úkor budoucnosti, protože tak ani nepřemýšlí. A kdyby si měl vybrat mezi dnešním přežitím svým a své rodiny, nebo přežitím nějaké pomyslné budoucí osoby, jednoznačně si vybere vlastní rodinu. A není možné mu to dávat za vinu. Protože my bychom se zachovali stejně. Nevěříte?“
Stres společenských norem
Vedle toho, že Vánoce jsou svátky míru a klidu, jsou také dobou nejvyšší míry sebevražd v celém roce. Je to temná myšlenka, ale jako každou pravdu je třeba ji přijmout a přemýšlet, proč to tak je, a zda s tím lze něco dělat.
Intrimion: etiologie
Další z mých, snad jen zatím, nevyužitých RPG výtvorů je etiologický text zakládající svět pro budoucí hru s pracovním názvem Dračí jezdci (protože by se v ní, ať už budou pravidla jakákoliv, hráči měli ujmout rolí hrdinů, kteří létají na hřbetech draků), svět zvaný Intrimion
Inspirací pro následující řádky byly tentokrát starověké eposy a legendy, především sumerského původu.
Sheng Bing-Wu, půlorčí bojový mnich
Následující materiál byl součástí mé přípravy na jednu dávnou PnP RPG hru. Sice na ni v podstatě nikdy nedošlo, ale materiál, anglicky zvaný „character background“, pozadí postavy, se mi zdá dostatečně zajímavý, abych se o něj podělil.
Jedná se v podstatě o představení postavy půlorčího bojového mnicha Shenga (pro vizuální přiblížení zadejte do Google heslo „half-orc monk“), a dále kontext chrámového učení a bojového umění, které jsou součástí jeho výchovy. Při tvorbě jsem se inspiroval nejen vlastními myšlenkami a názory, ale také moudrostí parkouru a taoismu, a řadou bojových umění. Některé poučky pak vychází z mých zkušeností, od různých lidí a z různé fiktivní tvorby (třeba knih nebo filmů). Mimochodem, právě skrze inspiraci v taoismu a bojových uměních jsem pro zvýšení Shengovy exotičnosti použil řadu čínských a pseudo-čínských slov a termínů.
Na závěr podotknu, že materiál je neúplný. Především pasáž Kniha mistrů (Proužky) jsem měl v plánu připravovat postupně před každou hrou podle toho, jak se vyvíjel předcházející děj… Bohužel, jak jsem napsal, na hru v podstatě nikdy nedošlo, existuje tedy jen tento začátek…
Všechno je spiknutí, aneb kritické myšlení vyžaduje vysokou inteligenci
Je to jen pár hodin, co jsem si na Facebooku všiml příspěvku jednoho člověka (kterého jsem ještě v té době měl v přátelích), v němž vyjadřuje svůj názor na koronavirová opatření. Už kdysi jsem napsal, že je hezké, že můžou mít lidi názor, ale že si myslím, že většina z nich by si ho měla nechat pro sebe… a mohl bych to psát denně.
Na samý začátek bych taky měl říct, že si nemyslím, že mám vždycky pravdu. Člověk s jistou mírou vzdělání a pokory by měl chápat, že nic takového, jako definitivní pravda, vlastně existovat ani nemůže. Může existovat jen něco limitně se pravdě blížícího, a i to jen obtížně. Spíš existuje jen něco, co se tak nějak pravdě podobá (protože pro vyjádření skutečností používáme slova, a slova, ač jsou skvělý nástroj, nejsou dokonalá). Takže, nemyslím si, že mám vždycky pravdu, a že má pravda je jediná správná a definitivní. Ale myslím si, že i když pravdu nemám, nabízím dobré body k zamyšlení na cestě k pravdě.
Abychom se dostali k tématu, tento člověk na svém profilu napsal, cituji:
Odmítám vakcínu proti covidu.
Nebudu nadále zakrývat svůj obličej rouškou.
Nebudu platit v obchodech platební kartou, budu používat nadále peníze.
Nebudu se zapojovat do nějakého výmyslu na sledování zvanou chytrá karanténa.
Budu dál svobodně podnikat, pracovat pro svoji rodinu.
Jsem „SVOBODNÝ ČLOVĚK“ nenechám se nikým zastrašit ani sledovat TO UŽ TADY BYLO !!!!!
Covid-19 je jen celosvětová politická zbraň na zničení ekonomického systému. Omezení pohybu lidstva, uzavření podnikání, práce atd. je jen účelem k tomu aby se tento systém zhroutil a lidé se začali bát a poslouchat. NENECHTE SI VZÍT SVOBODU !!!!!“
Protože se snažím nabízet body k zamyšlení na cestě k pravdě, podrobil jsem tato tvrzení kritické argumentaci.
Brejle se bez brejlí špatně chápají
Tváří v tvář každodennímu totálnímu nepochopení skutečnosti… se většinou snažím toto nepochopení ignorovat. Před mnoha lety jsem usoudil, že existují skupiny lidí, které nejsem schopen přesvědčit rozumnými argumenty, jelikož tyto skupiny (a bohužel jde o většinu populace, alespoň podle mé zkušenosti) nemají žádný přehled o dění ve světě, nemají žádné relevantní vzdělání, nemají žádné významné dovednosti, a především nemají kritické myšlení, a to přestože si většinou myslí, že mají všechno z uvedených.
Šéfe, jak nemáte dolary, aneb Keynes by měl radost
V předchozích dvou zkazkách jsem se zabýval možnými cestami k řešení klimatické krize. Tato je v pořadí třetím návrhem, jak se z celé šlamastyky dostat. Je možné, aby se změnili lidé a lidstvo “dobrovolně”? Je možné, že nás nakonec ke změně dožene technologie? Anebo je možné, že je ještě jiná možnost?
Redemptio ex machina
Klimatická katastrofa není zapříčiněná pouze tím, že ji lidé nechtějí řešit. Jak jsem poukázal v minulé zkazce, často s ní ani lidé nic dělat nemůžou, kvůli stavu a uspořádání současného světa. Aby se věci skutečně změnily, dospěl jsem k závěru, že není možné žít ve světě, který zůstane, jak ho známe dnes. Aby lidé vyřešili klimatickou krizi, museli by rozpoutat celoplanetární společenskou revoluci. To ale není jediné řešení.
Problém něco změnit, aneb Omluvenka za nečinnost
Vzpomínám si, když jsem byl mladší, jak jsem dával současný stav světa za vinu „dospělým“. A taky, jak jsem dospíval, jak jsem začal chápat, co mi nebylo jasné a co jsem nechápal.
Ano, realita, kterou vidíme kolem nás, je produktem našich předchůdců. Mnohdy však taková není z jejich vůle. Je taková spíše z jejich nečinnosti, nevědomosti, a často i jejich vůli navzdory. Lidé prostě někdy nedokážou pochopit souvislosti a následky svých činů. A až příliš často se, přes veškeré snahy, svět ubírá úplně jiným směrem.
Anthropoi (povídka)
Ve skutečnosti neexistovala žádná jiná budoucnost. Nikdy. V žádném momentu lidské existence, od té chvíle, kdy lidoop spojil kámen a klacek do prvního kompozitního nástroje, nebylo vyhnutí jednoznačnému cíli. Nepomohli mladí lidé, bouřící se proti korporátnímu konzumnímu statu quo, když už i ti nejskeptičtější vědci volali na poplach, nepomohla jinak vždy spásná věda a technika. Proti prosté lidské pošetilosti, proti sobeckosti, proti malichernosti, proti těm vlastnostem nepomohlo a nemohlo pomoct nikdy nic, na samém začátku, kdykoliv v běhu dějin, ani na jejich konci.